modrá obloha

modrá obloha

pátek 30. září 2011

Človíčci a miliardová hra "na doktory"

… aneb jak se to na nás hraje, a nejen v případě rakoviny.

Rakovina nezpůsobuje těžkou nevolnost a zvracení jako chemoterapie.

Rakovina není příčinou úplné ztráty vlasů jako chemoterapie.


Rakovina nezpůsobuje těžké průjmy či zácpy a zhnisaná ústa, to jsou vedlejší účinky chemoterapie. A kromě nich je prémií za poslušnou účast ve hře černý Petr, ovšem prodávaný jako žolík - spousta dlouhodobých následků, které chemoterapie prokazatelně způsobují. Mohou permanentně poškodit srdce, plíce, reprodukční orgány, nervy či jiné části těla. Ačkoli jsou široce užívány k "ošetření" (ne k vyhubení či vyléčení) rakovinových buněk, většina podaného jedu působí na části těla, které nejsou rakovinou přímo ovlivněny. Nežádoucím důsledkům se říká "komplikace při léčení" nebo "vedlejší účinky léčebného postupu". Je děsné si uvědomit, že miliony lidí nezemřely na rakovinu, ale právě v důsledku těchto "komplikací" či kvůli "vedlejším účinkům" léčebných postupů.

"Na lékaře je naléháno, aby byli při nabízení léčby pacientům smrtelně nemocných rakovinami opatrnější, protože chemoterapie často přinese víc škod, než užitku." – Ralph W. Moss, autor knihy Cancer lndustry Důvěrný národní průzkum výsledků léčení a úmrtí pacientů (NCEPOD) v USA odhalil, že více než čtyři z deseti chemoterapeutických pacientů ke konci života trpěli potenciálně fatálními účinky těchto drog, a léčba byla u téměř pětiny případů "nevhodná". Při studii zahrnující více, než 600 rakovinových pacientů, bylo zjištěno, že mimo ty, kteří zemřeli už do 30 dnů po ošetření, způsobila chemoterapie urychlení úmrtí u 27% případů.

Anne, pacientka, která chemoterapii sama prodělala, v knize Cancer Prevention Diet píše: "Má mysl se bouřila při pouhém pomyšlení, že mám dalších šest měsíců dostávat jedy. Při několika příležitostech, mi je lékař ani nemohl podat, kvůli nebezpečně nízkému počtu bílých krvinek. Slíbila jsem svému tělu, že už žádnou chemoterapii ne podstoupím." Anniny zkušenosti vyjadřují pocity většiny pacientů, jenž vysilující chemoterapie nezřídka snášeli po celé měsíce.

Vedlejší účinky, jimiž přitom pacienti trpí a pozorují je u jiných - extrémní nevolnost a zvracení, vypadávání vlasů, hubnutí - to vše jsou indikátory intenzivního pustošení, které chemoterapie v těle působí. Podle Ufe Extension Foundation (Nadace pro prodloužení života), jsou chemoterapeutika "cytotoxická", což znamená, že "zabíjejí extrémně aktivní tělesné buňky". Rakovinové buňky jsou samozřejmě velmi aktivní.

Ale na destruktivní vedlejší účinky chemoterapie citlivě reagují například také vlasové buňky, a hlavně buňky imunitního systému.

Jakoby nestačily tyto vedlejší účinky, léčba rakoviny obvykle zahrnuje operaci a ozařování, tedy postupy, které
s sebou nesou další nebezpečí a vedlejší účinky. Jak píše profesor Null v Complete Encyclopedia of Natural Healing: "Ortodoxní medicína k léčbě rakoviny hojně předepisuje amputaci (prsu), ozáření a chemoterapie, tedy přístup, který popisují jako strategii vyřízni a vypal." Při léčbě rakoviny prsu je bohužel často obecným pravidlem amputace ovlivněného orgánu, otrava těla chemoterapiemi a následné těžké ublížení tělu ozařováním.

Profesor Null popisuje zkušenost jedné ženy s tradičním lékařským přístupem k léčení rakoviny prsu:" .. tři dny poté už měla amputované prsy. Následovala série chemoterapií, vypadaly jí vlasy a 24 hodin denně zvracela. Nemohla v sobě udržet žádné jídlo. Pak přišli s ozařováním, spálili jí kůži a zlomili dvě žebra ... " a uzavírá: "Většina lidí netuší jak je ozáření nebezpečné. Viděl jsem dost. Nedotkl bych se žádného z postupů této medicíny ani třímetrovou tyčí."

Chirurgické vyjmutí části těla postižené nádorem samozřejmě také má doprovodné následky. Vyžaduje nejen normální zotavení, jako po každé operaci, ale také zvládnutí psychologických účinků spojených se ztrátou části těla.

Ačkoliv nemocní nadále strádají na vedlejší účinky chemoterapie a dalších metod tradiční rakovinové léčby, skutečností je, že i podle názoru spousty praktických lékařů jde o zbytečná ošetření, která často víc uškodí, než pomohou. Jako odpověď na četné vedlejší účinky chemoterapie, Dr. Atkins v Burton Goldbergově Alternative Medicine říká: "Doporučil bych ji pouze v situacích, u nichž je chemoterapie prokazatelně účinná a léčí. Obecně by to mohlo být pouze v případech testikulární rakoviny."

Mnozí si také myslí. že ke špatným koncům někdy vede i chirurgický zákrok: například biopsie opravdu může rozptýlit rakovinové buňky po těle. "Nejextrémnějším příkladem zcela nemístně uplatněné rakovinové terapie je léčba po klamných pozitivních rakovinových diagnózách - což je běžnější, než bychom chtěli věřit," píší autoři knihy Critical Condition, Donald L. Barlett a James B. Steele.

Jednou z nejstinnějších stránek léčby rakoviny chemoterapiemi je skutečnost, že útočí nejen na rakovinové, ale i na všechny ostatní rychle rostoucí zdravé buňky, včetně těch v kostní dřeni a dalších oblastech imunitního systému.
Proč se tedy tyto evidentně destruktivní prostředky neustále používají? Odpověď zní: "Pro peníze a zisk."

Do rakovinového výzkumu a léčby proudí obrovské finanční prostředky. Přežití celého bohatě dotovaného spolku okolo tohoto výzkumu závisí NA NENALEZENÍ léčby vedoucí k vyléčení. Jsou přímo závislí na miliónech ve formě státních vědeckých grantů, a dalších miliónech poskytovaných v dobrém úmyslu veřejností formou sbírek pořádaných už po desetiletí zbytnělými nadacemi, které z nich rovněž žijí. Společnost zoufale toužící po léčbě nevědomky poskytuje miliardy dolarů skupině lidí, kteří pochopitelně nemají nejmenší chuť vůbec něco objevit.
Nikdo nad nimi nemá kontrolu, tak proč by prostě neshrábli peníze, a ani se nepokoušeli hledat účinnou léčbu?

Kdyby ji nalezli, nebo to přinejmenším deklarovali, mohly by zavřít všechny po penězích lačnící výzkumné laboratoře po celém světě. Kdyby léčba fungovala formou radiologie, mohly by zastavit provoz všechny rakovinové kliniky na světě. Kdyby byl k dispozici jakýkoli účinný lék, ocitly by se nasuchu farmaceutické společnosti (a v podstatě i většina onkologů, novodobých dealerů každodenních dávek legálních drog).

Říká se, že jen American Cancer Society investovala od roku 1946 do výzkumu za účelem nalézt lék na rakovinu přes 2 miliardy dolarů. Výdaje na léčbu rakovin v roce 1990 činily 27 miliard dolarů. V roce 2008 už to byl víc, než trojnásobek - tučných 90 miliard.Masivní růst výdajů způsobil především rapidní růst cen za nové bezcenné "léky" (drogy sloužících pouze k prodloužení léčby - ne k vyléčení), roboty vybavené operační sály a radiologická pracoviště (k život ohrožující léčbě – ne k vyléčení), a kvůli rostoucímu počtu lidí, jimž podvodně diagnostikovali nevyléčitelnou rakovinu.

Těch 90 miliard dolarů na "výzkum a léčbu" bylo ovšem vyplýtváno zbytečně, protože pro léčbu rakoviny je zde celá řada účinných léčebných postupů – a všechny jsou přirozené a bezpečné, finančně dostupné a všechny se opět a opět osvědčují. Jestliže je tradiční způsob léčení rakoviny moderní medicínou neefektivní, a tělo jako celek vždy poškodí, jaké máme možnosti?

( … pokračování …)

Přirozenou cestou tvořený protein, zjištěný v lidském těle, cíleně hubí rakovinové buňky bez použití chemoterapeutických jedů. Zdravotnický průmysl to ví. Vědí to farmaceutické společnosti. Ví to i státní orgány. Jedinými, kdo o tom neví, jste vy. Kdybyste to věděli, neumírali byste na rakoviny.

Tak jak? Budete si s nimi ještě hrát "na doktory"?


Zdroj: WM Magazín

Celý článek najdete v časopise WM Magazín číslo 116


Aolian k článku Kosmická konvergence

Ad článek Kosmická Konvergence ve dnech 23.-26. září aneb Nové poznatky ze života tohoto vesmíru
Zní to hezky, ale kdo bude to lidstvo transformovat? Na to mají oprávnění jen řídící elementy vesmíru a těm – pokud je mi známo - vyhovuje současný stav včetně rozbujelé iluze na naší planetě. Takže pokud by se tady něco v roce 2012 či v následujících letech hnulo, tak bych nejspíš nevycházel z úžasu. 

Kdo to tady vlastně řídí? Ilumináti? Ale kdepak, to jsou hloupí kašpárkové, kteří plní vůli zesvévolněného Strážce ohně Italiana hrajícího si na velkého Lucifera. Italian stojí na uměle vytvořeném černém pólu a proti němu, na neméně umělém bílém pólu, stojí neméně zesvévolněný Strážce vzduchu Vivian. Aktivita obou těchto řídících složek vesmíru je tedy hlavně o rozvoji a údržbě iluzivních náboženských platforem Dobro vs. Zlo. Charakteristickým číslem těchto platforem je 12, což v Tarotu keltských draků značí Viselce. Sedí to tady na 100% - omezená aktivita, ztuhlost, zkostnatělost a neochota řešit nakupené problémy. Nedej bože, aby se do toho dostal rozkladný 13. element! To by nutilo oba povedené Strážce něco řešit, proto je nejlepší držet si Rozklad co nejdál od těla a blokovat jeho působení, seč to jen jde. 

Dlouho jsem se tím trápil, rozčiloval se nad tím a zkoušel všecko možné, abych do toho dostal aspoň trochu energie z 13. elementu. Teprve nedávno mi naskočila do mysli situace, která se odehrála kdysi dávno, v době, kdy jsem se s potěšením věnoval činorodé práci ve svém Domácím vesmíru. Italian tehdy celou mou pracovní partu požádal o pomoc, zda bychom mohli na nějakou dobu přejít do jeho vesmíru a píchnout mu s výstavbou. Ochotně jsme šli, to je přece obvyklé, že si přátelé pomáhají a vycházejí si vstříc. Nevím přesně, co všechno se potom odehrálo, ale jedno je mi jasné na 100%: zasekli jsme se tady a stali se „pracovním nástrojem“ zdejšího náboženského Italiansko-Vivianského systému. A zdaleka jsme nebyli jediní: postupně sem přišlo bezpočet různých bytostí z různých úrovní – a většina se jich tady zasekala úplně stejně hloupě, v různých pseudoúkolech, jako my. Planety, kde byl rozvinutý život podle Univerzální předlohy přírody, najednou dostaly do správy invazní civilizace. Nevím přesně, co se odehrálo tady na Zemi. Vím ale, že dokud tady byla funkční pracovní platforma tvořená harmonickým svazkem zemských bytostí zv. Titáni ve spojení s řídícími mořskými bytostmi, měla příroda dostatek síly vzdorovat negativním vlivům invazních civilizací. Po narušení této platformy násilným rozbitím jednotného celistvého kontinentu začala příroda postupně ztrácet imunitu vůči invazním elementům. Invazní civilizace byly energeticky dosazeny do prostoru, který původně patřil Titánům a mořským bytostem. Co přineslo „naroubování“ invazních civilizací na původní titánsko-mořskou platformu, je dnes vidět na každém kroku. Globální ekologická katastrofa začíná pomalu klepat na dveře… 

Kdo se upíná se pradávnou kulturu Mayů a žije v přesvědčení, že byla v souladu s přírodním řádem, měl by vědět jednu věc. Mayové velmi aktivně spolupracovali s invazní skupinou tzv. lidských bohů, kterou vedl Zeus. Právě Zeus patří k osobám, které s požehnáním „vyšší“ moci velice aktivně polikvidovali sílu Titánů. Symbolem jejich svazku s Mayskou kulturou je mj. důvěrně známá kulturní plodina kukuřice (latinský název = Zea Mays). 

Kdo věří v sílu indiánských kmenů, měl by vědět, že většina původních duší těchto přírodních národů je nyní zreinkarnovaná v západních civilizacích. Karmicky je tam dotáhli invazní dobyvatelé přírodních kmenů. Není výjimkou, že spousta původních indiánských duší se narodila bývalým decimátorům jejich kmenů. Většina původně indiánských jedinců má ve svých reinkarnacích vzhled bělochů, ale jejich duše si nadále zachovává spojení s přírodním řádem a mnoho z nich se aktivně angažuje v ochraně životního prostředí. Spousta z nich také dobře ovládá germánské typy jazyků, neboť jim zůstal otevřený kanál do minulých životů, v nichž byli násilně převychováváni západní kulturou. 

Falešné Italiansko-Vivianské platformy Dobra vs. Zla samozřejmě spotřebují značné množství energie. Odkud ho oba povedení strážci berou? Z ukradeného Uvědomění si sebe sama, které patří Přírodě. Úroveň pro převod přírodní energie do iluze se nazývá „Já jsem“. V této úrovni se zrcadlí především přepěstované náboženské ego Viviana hrajícího si na Boha a Krále všech králů. Chcete znát příčinu klimatických pavědeckých pokusů? Hledejte ji u Viviana pod heslem: "Kdo řídí vzduch, ovládá svět." Tak jako on investuje většinu své energie do svého vzdušného ega, tak přední světové lobby investují hmotné prostředky do sprejování a haarpování oblohy. Není však potřeba se tím jakkoliv trápit, neb obě partaje doslova vyhazují energie a prostředky do luftu, takže to nemůže skončit jinak než velkým krachem. 


Když jsem se tady takhle hloupě zaseknul, je mi jasné, že tady budu muset ještě nějaký čas zůstat. Jsem proto šťastnej jak blecha, že mi funguje komunikační kanál do mého Domácího vesmíru, odkud můžu čerpat povzbuzení a sílu pro překonávání překážek. Tahle planeta je dobrý loch, ale dá se tady naučit spousta užitečných a praktických věcí. Hlavně nebýt důvěřivá trouba a nebýt shovívavý k tomu, kdo mi opakovaně hází klacky pod nohy. Naučit se neutralizovat protikladné síly, vykašlat se na technické implantáty a programovací skříňky Italiana a nakopat ono velectěné Vivianovo „božské jádro“ do zadku. 

Viselectví zdejšího vesmíru se vyřeší, to vím, ale zřejmě to nebude dřív, dokud všechny bytosti, které sem přišly nezištně pomáhat, pochopí, že byly oklamány a že je potřeba přenechat vyřešení celé situace Nadvesmírným Správcům. 

Aolian

středa 21. září 2011

Kosmická Konvergence ve dnech 23. - 26. září 2011

Carl Johan Calleman - 31. července 2011 (2 Chuen)
(První den Pátého Dne Deváté vlny)

V době, kdy toto píšu (31. července 2011), se nacházíme na začátku Pátého Dne Deváté Vlny a velmi rychle se blížíme ke konci a završení celého Mayského kalendáře dne 28. října 2011. Ještě nám zbývají další Tři Dny (v průběhu následujících tří kalendářních měsíců), kdy se působení silného transformačního procesu směrem k Jednotnému Vědomí Deváté vlny ještě zintenzivní. I když každý můžeme mít svou představu o tom, jak tato Transformace k Jednotnému Vědomí proběhne, žádná lidská bytost přesně neví, jak to nakonec dopadne. Sedíme v čekárně kosmického doktora a nevíme jakým způsobem bude On nebo Ona pacienta léčit.

Během celého přechodového období Deváté vlny se konaly různé inspirující události a setkání a nyní vše vrcholí plánovanými akcemi směřujícími nejen ke středu posledního Sedmého Dne - 21. 10. 2011 - a k jeho konci - 28. 10. 2011 - ale i ke Gregoriánskému datu 11:11:11 - neboli 11. 11. 2011. I když posledně zmíněné datum není založené na Mayském kalendáři, tak z numerologického hlediska význam tohoto kalendáře posiluje a je to den, kdy budeme oslavovat přechod z Konce Času a vstup do Nového Světa, který stvoříme. Chci povzbudit všechny takovéto přechodové a oslavné aktivity, zvláště pokud hlouběji objasňují lidem skutečný význam Mayského kalendáře a cyklicitu jeho Dnů a Nocí. Nicméně, zároveň cítím potřebu konání těch akcí, které podporují práci tolik potřebnou v současné době.

Proto cítím, že existuje jedno důležité přechodové období, které si zaslouží naši plnou pozornost – a to je začátek Šesté Noci. A to z toho důvodu, že začátek Šesté Noci dne 23. září 2011 spadá zároveň do krátkého období, kdy se tedy nejen významně posouvají energie Mayského kalendáře, ale také samozřejmě máme Podzimní Rovnodennost a navíc očekáváme průlet komety Elenin mezi Zemí a Slunce.

Malá kometa Elenin vyvolala obrovský zájem na internetu a je spojována s více či méně temnými předpověďmi. Její jméno můžeme číst např. jako EL + LENIN (Bůh + Antikapitalistická revoluce), nebo jako ELLEN IN (jména Ellen, Helen nebo Elaine znamenají světlo) nebo El enin (Bůh + obráceně „nine“ – devět – odkazující na dokončení božského plánu Devíti Podsvětí). To jediné, co o ní ale vlastně doopravdy víme, že je sesynchronizována s koncem Mayského kalendáře dne 28. 10. 2011. Jako součást Deváté Vlny, nazývané též Vesmírné Podsvětí, přináší vesmírné souvislosti do lidského života způsobem, jaký jsme dosud nezažili. Jinými slovy, lidské bytosti procházejí Vesmírným Podsvětím, aby se staly občany Vesmíru a posun vědomí vedl ke zvýšenému zájmu o záležitosti mimo-zemské. Možná, že tento posun je tu pro nás, abychom se řídili svým kosmickým původem a Kosmická Konvergence je takovou pozvánkou k jeho plnému prožívání na začátku Šesté Noci. Slovo „Kosmický“ je zde ale myšleno spíše v Mayském významu než ve významu všezahrnující inteligence.

Cítím, že je třeba dostatečně zdůraznit, že Mayský kalendář je vyjádřením skutečného Kosmického, ale také Božského časového plánu. Je to proto, že víme, že je smysluplný a přívětivý. Mnozí z těch, kteří nedokázali poznat, že tento kalendář popisuje Božský plán vyvíjející se ve vlnách 7 Dní a 6 Nocí riskují, že dokončení tohoto plánu prožijí v beznaději nebo v přesvědčení, že přišel konec světa. (Chybějící spojení s Božským plánem je skutečným důvodem proč falešná pop kultura stanovila konec Mayského kalendáře na den 21.12. 2012).

Mayský kalendář popisuje právě božské pozadí tohoto plánu, které vysvětluje, že nic ve vesmíru se neděje náhodně. Všechno má svůj smysl a roli v naplnění záměru Kosmického plánu, činí jej smysluplným, nehledě na strádání a výzvy, které je možné očekávat v následujícím čase. Z tohoto hlediska můžeme přemýšlet o tom, co nám Bůh chce sdělit prostřednictvím komety Elenin, a obzvláště o tom, co je třeba udělat na začátku Šesté Noci, ale také v průběhu Sedmého Dne Deváté Vlny. Koneckonců komety jsou označování jako prorocké znamení, které je součástí řeči, kterou používá Bůh, aby k nám promlouval na Konci Věků.

Další věc, kterou víme o Deváté Vlně a její Šesté Noci a Sedmém Dni, je to, že nám přináší změnu polarity vědomí, jak je ukázáno na obr. 1. Na kometu Elenin je možno také pohlížet jako na posla konečnosti tohoto významného Posunu (Vzestupu). Dnes také často slyšíme názory o nadcházejícím posunu pólu ( viz předchozí článek o Přepólování Země zde viz předchozí článek o Přepólování Země zde), které nás vracejí do minulosti k takovým jasnovidcům jako je Helena Blavatská a Edgar Cayce. Samozřejmě většina, pokud ne všichni, profesionálních geofyziků bude argumentovat, že není důvod očekávat změnu zemských pólů v blízké budoucnosti. Potom je pravděpodobnější, pokud tedy Blavatská ani Cayce nebyli obeznámeni se změnou polarity vědomí, kterou sebou přinášejí různé Vlny podle Mayského kalendáře a pokud neznali jazyk jak toto popsat, pak toto prostě jen mylně vyložili jako změny elektro-magnetického pole Země. Nasvědčuje tomu například i to, že Cayce předpovídal "změnu pólů" na rok 2000. To se, jak víme, nestalo, ale stalo se to, že proběhla změna polarity vědomí jako Osmá Vlna Mayského kalendáře, která byla aktivována v roce 1999, a to bylo pravděpodobně to, co viděl Cayce ve stavu transu a vyložil to jako posun pólů.

Obr. 1 ČAS AKTIVACÍ


Posun vědomí v rámci polarit se děje synchronně na několika úrovních Univerza – kosmické, galaktické, heliosférické, planetární a lidské - podle příslušných Vln Mayského kalendáře. Devátá Vlna, ve které se nyní nacházíme, přináší změnu polarit, která vytváří Jednotné Vědomí (Vědomí Jednoty). Potom se musíme ptát, co máme dělat, pokud vůbec něco, jestliže se máme jako jednotlivci zúčastnit tohoto posunu a odstranit všechny temné filtry ze svých myslí. Avšak k dispozici máme pouze bezprostřední možnost a sílu transformovat sebe sama a potom naději, že se vše bude vyvíjet v souladu s názorem velkého indického vůdce a mudrce Mahátmá Gándího, který řekl: "Staň se tou změnou, kterou chceš vidět okolo sebe ve světě."

Co konkrétněji by mohla nést tato Kosmická Konvergence? Obecným pravidlem pro vlny Mayského kalendáře je, že energie Nocí a Dnů se jedna k druhé vztahují jako „vnitřní příprava“, po které následuje „vnější manifestace“. To platí zvláště, pokud se to týká posledního páru těchto energií na schématu celého Mayského kalendáře - Šesté Noci a Sedmého Dne mezi 23. zářím a 11. říjnem Deváté Vlny.

Toto střídání mezi energiemi by znamenalo, že nám Šestá Noc může poskytnout vhodné podmínky pro naši vnitřní práci jako je modlitba, rozjímání a meditace, zatímco Sedmý Den nabízí lepší podmínky pro celosvětové ceremoniály, které projeví navenek vnitřní změny, které proběhly během Šesté Noci. Ceremoniály a rituály posvátného charakteru jsou velmi účinné nástroje k projevení našich vnitřních změn navenek.

Obr. 2







(Tento obrázek ukazuje pohyb "vlny" energií během Deváté Vlny s odpovídajícími daty, kdy se odehrají. Na obrázku také vidíme vztah mezi kometami Honda a Elenin a Šestou Nocí a Sedmým Dnem Deváté Vlny dle Mayského kalendáře. A – znamená kometu Honda nejblíže Zemi. B – ukazuje průlet komety Elenin mezi Zemí a Sluncem. C – ukazuje Elenin nejblíže Zemi.)

V bodě B na obrázku č. 2 nám kometa Elenin signalizuje, že bychom se měli vzdát svého Ega ve prospěch všezahrnující kosmické inteligence a také že je to naše poslední šance stát se součástí posunu polarit směrem k Jednotnému Vědomí, nebo chcete-li – k Jednotě nebo Božskému Vědomí. Bude to také znamenat test integrity našich dnešních „vůdců vývoje", nemluvě o tzv. "2012 expertech". Elenin bude poslední výzva k probuzení, kterou uslyší i mnoho těch, kteří nevědí naprosto nic o Mayském kalendáři nebo o tom, co znamená Božský plán.

A nakonec, Šestá Noc přinese poslední energii, kterou můžeme nasměrovat do svého nitra, abychom se připravili na posun polarity vědomí. Protože jakmile začne Sedmý Den, nová polarita se uzamkne a začne se vyvíjet ke svému konečnému projevení.

Tato konečnost ukazuje, proč je Kosmická Konvergence 23. - 26. září 2011 natolik odlišná od předcházejících akcí, jako například Konvergence Vědomí 17. - 18. července 2010, jejímž smyslem bylo rovněž manifestovat Jednotu Vědomí. Během Kosmické Konvergence bude také nutné vyvinout úsilí, aby se tento záměr mohl manifestovat. Je to čas ke spojení s Božstvím, pro sebezkoumání a duchovní hledání. Spojení s Božstvím se může uskutečňovat prostřednictvím intenzivní modlitby nebo dalšími duchovními praktikami. Abychom mohly zůstat ve spojení s božským plán a být součástí této změny polarity vědomí, rád bych vám sdělil několik následujících doporučení či povinností jako základ pro Kosmickou Konvergenci:

  1. Nechte se důsledně vést Božským vedením místo svým Egem při rozhodování a směrování svého dalšího života.

  2. Vyhlaste naši nezávislost na temných silách a vzdejte se i svého práva použít temnou sílu proti temné síle v druhých.

(Termínem "temné síly" nemyslím nějaký druh věčné temné moci, ale spíše něco jako formu důsledku temných filtrů nižších Vln dle Mayského kalendáře, jak vidíme na obr. 1)

Akce Kosmická Konvergence je tudíž v zásadě o tom, že se ujistíme, že se všichni jako jednotlivci „staneme tou změnou, kterou chceme vidět ve světě." To může být velmi nepříjemné, pokud máme hodně nevyřízených věcí ze své minulosti. Přitom to zcela jistě není o tom klást vinu za stav na naší planetě na jiné lidi nebo nějaké síly. Je to o tom přijmout vlastní zodpovědnosti. Myslím, že všichni potřebujeme jít do hloubky svého nitra a zjistit, kde jsme jako jednotlivci ubližovali druhým nebo naší přírodě. Nějak jsme si zvykli stěžovat na všeobecné násilí a války ve světě nebo na plenění přírody. Ale jedna věc je stěžovat si, obviňovat druhé nebo jen tak říkat „tak to prostě je“ a něco úplně jiného je vidět jak my sami jako jednotlivci jsme dělali rozhodnutí, která přispěla k celosvětovému rozpadu a zkáze. Tato myšlenka znamená pochopit a uznat taková rozhodnutí a volby v našem životě, ale zároveň neuvíznout v pocitech viny a spíše hledat cestu k nápravě změnou svého chování. Protože jsme velmi často potlačovali a odmítali jakoukoli osobní odpovědností za směřování vývoje událostí na této planetě, tak bychom skutečně ve svých modlitbách vzpomenout na takové příklady. Jestliže tedy opravdu chceme vytvořit posun polarit ve svém vědomí, a jsme skutečně ochotni přijmout závazky uvedené výše, je přirozeným důsledkem, že začneme hledat ve své Duši, abychom rozpoznali, kdy jsme v minulosti nejednali v souladu s těmito závazky. Jestliže tak neučiníme, tak části temných filtrů („temné síly“) nás nepřestanou ovládat a posun polarit v našem vědomí neproběhne zcela a úplně.

Kosmická Konvergence je tedy o lidech, kteří přijmou zodpovědnost za svou transformaci směrem k Vědomí Jednoty a budou to dělat s oddaností. Samozřejmě, že to mohou být těžké úlohy, ale pokud neprojdeme tímto posunem k Jednotnému Vědomi, tak kdo to udělá za nás? Kosmická Konvergence nám tedy opravdu poskytuje velkou příležitost, která nám může přinést nezvratnou změnu a trvalý posun polarit v našem vědomí. Ačkoliv to může být velmi těžké ihned žít podle tohoto závazku, tak pokud to budeme brát vážně, tak to může mít i velmi mocné následky (pozitivní). Na druhé straně je to ale užitečné, protože abychom získali odpovídající vedení do nového světa, je možné, že takovýto silný závazek k Jednotnému Vědomí, je prostě nezbytný.

Co se mne týká, já se při této příležitosti zúčastním mírového festivalu ve Francii společně se staršími z rodu Mayů a Hopiů (www.lothlorienfestival.com/EN), kde o tom budeme meditovat. Přirozeně to vyžaduje vnitřní práci, která však samozřejmě může probíhat i individuálně nebo ještě lépe v malých skupinkách, které zajišťují bezpečné prostředí pro sdílení. Doporučuji, abychom zpracování své minulosti a své přítomnosti dělali v ovzduší sebezkoumání, smíření a nápravě svého jednání na pozadí kolektivní energie Kosmické Konvergence na celém světě.

Součástí může být např. zapálení svíček na důkaz posvátného potvrzení těchto závazků, příslibů a povinností vyplývajících z našich Božských poslání. Skupinky nebo jednotlivci účastnící, kteří se připojí k oslavě Kosmické Konvergence, mohou pochopitelně volit vlastní způsob vyjádření, ale závazek transformace směrem k Vědomí Jednoty by měl být společným jmenovatelem.

Během Kosmické Konvergence se po nás chce, abychom se zcela vzdali všech svých vlastních požadavků a potřeb. Znamená to žít v souladu s naším závazkem (povinností, posláním). Přítomnost komety Elenin nám poskytne přirozené propojení do kosmické dimenze během této události a zároveň nám přidá prožitek společného osudu lidstva. Každý jednotlivec, který tak učiní, dá vzniknout a pomůže rozšířit světlo a naději pro všechny okolo. To vše bude zřejmě potřeba, protože mohou být kladeny značné nároky na naše pohodlí.

Kosmická Konvergence ve dnech 23. - 26. září 2011 je míněna jako slavnostní a pokorná událost, která má umožnit všem lidem Jednotného Vědomí spojit se na velice hluboké úrovni, ať jsou kdekoli na naší planetě.

Cítím, že toto je skutečně poslední šance Lidstva a že den zúčtování je zde. Cítím, že závazek (povinnost, poslání) k posunu polarity k Jednotnému Vědomí není pouze vstupenkou do nového světa, který se zrodí, ale také jediná naděje pro přežití světa. Temné filtry ovládaly lidstvo po celá tisíciletí a neposkytovaly žádné východisko. Jestliže lidské bytosti neučiní takový pevný závazek, pak skutečně nemáme žádný důvod očekávat, že svět přežije. Proto chci povzbudit každého, aby udělal maximum pro rozšiřování této zprávy a povzbudil ostatní, aby každý vážně učinil závazek posunout se k Jednotnému Vědomí (Vědomí Jednoty). My jsme ti, na které jsme čekali. A je to opravdu jen na nás.

Jestliže chceme poznat naši velikost, neměli bychom ji hledat v odmítání nebo za každou cenu vyhýbání se všemu, co vzbuzuje strach, ale s odvahou přímo čelit tomu, co jsme vytvořili a co se nyní projevuje na Zemi. Devátá vlna skutečně přináší pole změny na kosmické úrovni, které se můžeme zúčastnit, ale nestane se tak bez hlubokého a vážného závazku ze srdce našich duší.

ZDROJE:

© Carl Johan Calleman - v angličtině - www.calleman.com

© Daniela Viplerová - český překlad - www.astrohry.cz

Poznámka ke kopírování:

"Pro web www.astrohry.cz přeložila Daniela Viplerová. Tento překlad je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále šířit a kopírovat nekomerčním způsobem, pokud bude uvedena u textu celá tato poznámka a všechny zdroje včetně aktivních odkazů. Děkuji".

Petice za vystoupení ČR z NATO a EU

Dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu
petičním platných v České republice. My občané ČR požadujeme vystoupení
z NATO a EU po všech odpovídajících orgánech činných v ČR a EU.

Vyzýváme všechny příslušné orgány k zahájení jednání o ukončení členství
v těchto institucích.

To, že si členství v NATO a EU nepřejeme, stvrzujeme svými podpisy níže.
Chceme, aby byla naše země v neutrální pozici a neměla závazky vůči
spojencům ze Severoatlantické Aliance. Nechceme se podílet na válce,
kterou vedou cizí země a nesouhlasíme s agresivní politikou, kterou tyto
země prosazují.

Nechceme být členy jakékoli organizace podezřelé z válečných zločinů.
Rovněž odmítáme členství v EU, které se ukazuje být přítěží České Republiky.
Nechceme být v unii, která zadlužuje svojí politikou jednotlivé členské
státy a útočí na jejich suverenitu násilným zaváděním předpisů.

Petice k podepsání zde:
http://www.gopetition.com/petitions/petice-za-vystoupení-z-nato-a-eu.html

středa 14. září 2011

Média nechtějí, abychom přemýšleli

Pro to, aby nás dokonale "oblbli", dělají maximum - každý den nám přinášejí informace o nových tragédiích, nemocech, sousedských sporech, katastrofách, nehodách, nebezpečích, které na nás číhají za každým rohem, či banalitách, které nestojí za řeč. Jdou ještě dále - ve jménu "míru" uměle rozpoutávají mediální a později i skutečné války, plodící jen další a další násilí. Dělají všechno pro to, abychom si připadali unavení, nesvobodní, bezcenní a abychom definitivně zapomněli na to, kým opravdu jsme. O médiách, mediálnej manipulácii a jej skrytých súvislostiach sme sa rozprávali s ĽUBOŠOM BLAHOM z Ústavu politických vied Slovenskej akadémie vied (SAV).

Žijeme ve zvláštní době, která je charakteristická obrovským vlivem masových médií na člověka i celou společnost. Právě média formují naše názory, ukazují nám "cestu", po níž bychom měli všichni názorově kráčet. Mnoho lidí však začínají média, z nichž se každodenně valí velké množství negativity, opravdu otravovat - přestávají číst noviny, sledovat televizi. Je tento "obrat" v našem myšlení a chápání už znatelný?


Média hrají v moderním světě podobnou roli, jakou měla kdysi církev, rodina, školy či jiné socializační instituce. Čím více se život člověka individualizuje a odcizuje, tím více nad ním v procesu socializace získávají moc neosobní masmédia, která mu zprostředkovávají, co by si měl myslet, co by ho mělo zajímat, co je "in". Většina lidí pochopitelně tomuto obrazu nekriticky podlehne a přijímá ho bez jakékoliv reflexe. Pokud se v médiích - ať už je to v amerických filmech, sitkomech, ve zprávách, komentářích, nebo v televizních diskuzích stokrát denně podprahově zopakuje, že bychom měli myslet především na sebe a naším hlavním cílem by mělo být zbohatnout, vybudovat si kariéru a bezbřeze konzumovat, většina lidí to vnímá jako fakt, jako pravdu, jako něco samozřejmého. Přitom je to jen ideologie, která z nás všech dělá vyumělkované společnost ctižádostivých sobce, jejichž jedinou hodnotou je tzv. pleonaxie, to znamená: mít co nejvíce peněz, moci, sexu, jídla, obdivu atd. Média podporují konzumní tržní společnost a všechny politické ideologie, které ji pomáhají udržovat. Cílem je indoktrinovat vzdělané vrstvy a ohlupovat masy. Jde o to, aby každý, kdo vysloví jiný názor, byl zákonitě vnímán jako "exot". Obávám se, že "obrat" v myšlení, který zmiňujete, je stále jen okrajovou záležitostí. Možná je už o něco víc "exotů", kteří odmítají hrát mediální hry, ale média mají stále dost moci na to, aby je představovala zbytku veřejnosti jako blázny a vyděděnce. Stačí se podívat na to, jak interpretují statisíce lidí, kteří na alterglobalistických pochodech protestují proti chudobě ve světě, za oddlužení rozvojových států, za ochranu životního prostředí či za mír. Jsou tam stovky profesorů, vzdělanců, odborníků a upřímných aktivistů. Myslíte, že nějaká televize či liberální média dají těmto lidem prostor? Ne, oni pustí do éteru záběry na pár agresivních pankáčů, kteří házejí tašky do výkladů a diskreditaci celé hnutí. A takto to je ve všem. Manipulace od rána do večera.
Hlavní zprávy televizí se většinou začínají katastrofami, nehodami, tragickými příběhy, stejné události zaplňují titulky novin. Bulvarizace a negativizace je v médiích přítomna již dlouho, v poslední době se tento stav evidentně zhoršuje. Někdo by mohl tvrdit, že to, co se objevuje v médiích, je přece odrazem toho, co se děje ve světě… Na druhé straně se však ve světě děje i spoustu dobrých věcí, o kterých média tvrdohlavě mlčí. Takže jak?

Třeba se zbavit iluze, že média jsou jakési dobročinné instituce, jejichž cílem je chránit demokracii a udržovat lidi informované. Nebo že věrně odráží a prezentují svět takový, jaký je. Je to přesně naopak. Vytvořili vlastní svět, jakýsi "matrix", ve kterém udržují lidí. Všechno dobré, morální a pozitivně, to je nuda a ve vysílání to nemá co hledat. Třeba se zaměřovat pouze na to špatné, zvrácené, šokující. Vytrénovali lidi, aby právě toto očekávali. Největším prohřeškem dnešní doby totiž není být nemorální, ale být nudný. Žijeme v éře toho nejprimitivnějšího hédonismu (hédonismus = pojetí slasti jako nejvyšší hodnoty, dobra - pozn. red.), protože právě tento primitivní hédonismus je velmi výhodný byznys. Pokud lidé uvěří, že jejich hlavním cílem je neustále se bavit, nakupovat, užívat si, konzumovat - získáte tím jako podnikatel jedním šmahem miliony náruživých odběratelů všech těch nesmyslů a zbytečností, které produkujete Média dnes v tomto zájmovém kolotoči plní dvojjedinou funkci - vytvářejí umělý svět tím, že realitu přetvářejí ke svým zájmům a pak sami zápasí o co největší prostor v tomto umělém světě a ještě více ho stahují na morální dno. Ne, nejsou to žádné dobročinné instituce. Jsou to obyčejné komerční subjekty, které nahánějí zisky. Aby co nejvíce bohatla, potřebují prodávat co nejvíce reklamního prostoru. Aby ho mohla prodávat co nejdražší, potřebují hodně konzumentů, kteří čtou, či se dívají na jejich produkty. V boji o většinového diváka nebo čtenáře by byla ochotna bez mrknutí oka odvysílat tvrdé porno o dvanácté v poledne, kdyby neexistovala žádná kontrola či státní regulace. Stát je však v dnešní době stále slabší, protože si jej prostřednictvím politických stran zprivatizovaly nadnárodní korporace a nejbohatší složky společnosti, a proto stejní majitelé médií, kteří se honí za ziskem, de facto kontrolují i ​​státní instituce, které by je měly regulovat. Celé toto prostředí je nastaveno tak, že v médiích bude stále více krve, sexu a násilí. Ztratí se jakákoliv výchovná a kulturní funkce. Mám vážné obavy o generaci, která vyrůstá v tomto prostředí. Může z toho vzejít generace násilnických sociopatů bez jakýchkoliv hodnot a morálních principů. Ale koho by to zajímalo? Hlavní je, že nakupují.

Média se tedy stávají nástrojem, který lze libovolně použít, aniž by si to veřejnost vůbec uvědomovala. Jak vypadá mediální manipulace a jak ji může postřehnout běžný člověk, který má přirozenou a upřímnou tendenci věřit tomu, co je mu podáváno jako oficiální informace?

Způsoby mediální manipulace asi nejlépe zmapoval slavný americký filozof Noam Chomsky. Jak tvrdí, média jsou velké korporace, vlastněné a propojené na ještě větší kartely. Dokládá, že v 90. letech, v éře megafúzí korporací, se globálních médií zmocnilo devět megakorporací, například Time Warner (CNN), Disney (ABC) či News Corporation (FOX). Tento trend pokračuje. A pochopitelně, obraz světa, který média nabízejí, reprezentuje úzké zájmy a hodnoty vlastníků těchto médií a odběratelů jejich reklamních služeb. Čili - těch nejbohatších složek ve společnosti. Přitom nejde o žádnou konspiraci. Chomsky jasně upozorňuje, že manipulace se nedosahuje na tajných dohodách uzavíraných v zakouřených místnostech, ale vyplývá jednoduše z faktu, že mnozí z těch, co nezávisle na sobě rozhodují, vycházejí ze stejného světonázoru, ze stejných hodnot a sledují stejný cíl - získat zisk pro vlastní rodičovské korporace. Takto je to nastaveno. Očekávat od dnešních médií, která mají pod kontrolou největší kapitalisté ve státě, že budou podporovat objektivní informování například o ekonomických zlodějinách, na kterých se tito kapitalisté podílejí, je asi stejně naivní, jako očekávat, že média, která měla za bývalého režimu pod kontrolou komunistická strana, měla v úmyslu objektivně informovat o odvrácené stránce bývalého režimu. Člověk nemusí být lumen, aby pochopil, že v samotné podstatě systému je zakotveno, že média někomu slouží a nejsou to občané, komu slouží. Hovoří se o nich jako o strážných psech demokracie. Zapomíná se však dodat, že hlídací psi nekoušou své pány. Jinak je ale přirovnání o strážných psech relativně trefné. Média opravdu hlídají systém, aby ho neohrožoval přebytek myšlení. Zkrátka, zajišťují, aby lidi ani ve snu nenapadlo, že systém je postaven na hlavu a oni se celý život pachtí proto, aby díky jejich práci bohatla hrstka vyvolených.
Sledujeme vše, co nám podstrčí pod nos - kauzy, telenovely, katastrofy, příběhy celebrit, snažíme se napodobovat životní styl, který je momentálně "v kurzu", žijeme životy jiných namísto toho, abychom žili ten svůj. Lidstvo světa je podle nás zkažené a špatné a každý, kdo se od nás odlišuje vyznáním víry, nebo vzezřením, je automaticky naším nepřítelem. Všichni svorně myslíme tak, jako ti v "telce". Jaké jsou tedy skutečné důvody promyšlené mediální manipulace? Co všechno bychom našli za její "oponou"?

Ten důvod je opět systémový, nejde o náhodu. Abych to vysvětlil, pomůžu si historickým příkladem z 19. století. Myslíte si, že konzervativní myslitelé, kteří obhajovali tehdejších vladaře, měli na růžích ustláno? Ne, paradoxně, ať bylo myšlení konzervativních filozofů jakkoliv reakční a ať jakkoliv sofistikovaně obhajovali zájmy tradičních elit, nedostávalo se jim od evropských panovníků žádné podpory. Proč? Jednoduše proto, že konzervativní panovníci se nebáli jen liberálního či socialistického myšlení, oni se báli každého myšlení, i reakčního. Základem bylo udržet masy v bezmyšlenkovitě disciplíně. A to je pointa: jakékoliv myšlení je nebezpečné pro udržení systému. Dnes je strategie podobná, ačkoli nemůže být tak okatá. V informační době je pro elity nejdůležitější odvrátit pozornost mas od skutečných problémů a zahlcovat je zábavným průmyslem. Pointa je tatáž - lidé nemají myslet, ale poslouchat. Samozřejmě, elity potřebují lid schopný technicky myslet, ale co je důležité - lidé mají rozum používat instrumentální, ne hodnotově. Nemají se zamýšlet nad podstatou, pouze nad řešením technických problémů. Nemají spekulovat nad absurditou systému, jen efektivně řešit každodenní situace. Nejvyšším společenským cílem se stala prázdná racionalita a bezobsažná efektivita. Lidé se proměnili na jakési roboty, jejichž základním cílem je "optimálně fungovat", přizpůsobit se, chovat se tržně, flexibilně, účelově a oportunisticky. A přitom všem se strojeně usmívat, ale nás to baví, no ne? Jak říkával Herbert Marcuse: "Žijeme a umíráme racionální a produktivní." A proč? Jednoduše proto, že systém nás takové potřebuje. Zdisciplinované masy konzumentů, jejichž jediná starost je ukroutit si to efektivně v práci, nebouřit se za žádných okolností a přemýšlet nad tím, zda si koupím mobil od značky X nebo Y. Cílem muže má být, aby ulovil co nejvíce žen. Jak to dosáhne? Jedině s účesem, jaký nosí Brad Pitt. Cílem ženy má být, aby vypadala jako Paris Hilton a ideální by bylo, kdyby i mozek používala zhruba tak zřídka jako slavná Paris. Nepřemýšlet, nakupovat. Přesně takové nás systém potřebuje. O tom je to celé. Média jsou jen užitečné nástroje, jak dosáhnout těchto cílů. Nic jiného.

Mainstreamová (ve smyslu masová - pozn. red.) média se cíleně vyhýbají tzv. alternativním názorům, které se z důvodu cenzury přesouvají na internet. Mají z nich strach?

Alternativní myšlení je nebezpečné pro každý režim. Rozdíl je, že zatímco během bývalého režimu byl alternativnímu myšlení alespoň latentně přiznán status něčeho důstojného, ​​ačkoli zároveň nebezpečného a disidentského, dnes je alternativní myšlení degradováno na cosi apriorně naivního, hloupého a bláznivého. Během bývalého režimu každý věděl, co je to režimní propaganda a dokázal ji odlišit od reality. Dnes už nejsme schopni ani tohoto. Manipulace zašla tak daleko, že už ani nedokážeme odlišit pravdu od lži, realitu od propagandy. A pokud se objeví nějaká alternativní myšlenka, režimní intelektuálové nemají za úkol s ní bojovat či polemizovat, ale takovou myšlenku zdiskreditovat, ignorovat, zesměšňovat. Do mainstreamových médií se nemůže nikdy dostat. Pokud se tam přece jen čas od času dostane, třeba jí dát status kuriozity a odehnat lidi od toho, aby ji brali vážně. Proto je tam vždy pouze ve spojitosti s něčím odpuzujícím či komickým, buď v souvislosti s nějakými rabujícími anarchisty, teroristy či extremisty, nebo v televizi nechají promluvit nějakou připitou negramotnou paní někde na tržišti, která neumí poskládat větu, ačkoli to, co říká, je stokrát větší pravda než to, co tvrdí režimní intelektuálové, různí mluvčí bank, dobře placení analytici a neodborní politologové. Cílem je vytvořit svět bez alternativ, svět bez myšlení. K této duchovní vyprázdněnosti přispívají výrazným dílem právě média. Ty dnes například zminimalizovali prostor pro relace, které by nabízely smysluplné diskuse, originální příspěvky, netendenční názory – jednoduše prostor pro to, čemu se říká myšlení. Pokud i náhodou v televizi natrefíte na program, který nabízí i hlubší polemiky a informace vedoucí k podstatě věcí, většinou se tak stane někdy kolem půlnoci, kdy už většina lidí dávno spí. Že by náhoda?

Jak by média měla fungovat opravdu ideálně, jak by tento stav mohl zhruba vypadat? Je to utopie?

V prostředí současného konzumního tržního systému je těžké očekávat, že to bude jinak. Média fungují stejně jako celá společnost. Důvody jejich manipulujícího jednání jsou systémové, a proto není možné očekávat, že se budou chovat jako jakési "ostrůvky pravdy", když je systém a vnitřní souvislosti tlačí do toho, aby lidi manipulovala v zájmu svých vlastníků a těch nahoře. Jak jsem naznačil, není v zájmu systému, aby lidé přemýšleli. Média jen naplňují své funkce jako stabilizátory systému. Očekávat, že média budou hrdinský odolávat, když všude kolem bují cynický kapitalismus, opravdu hraničí s utopií. Stačí se jen podívat na naše televize. Jejich programová struktura krásně symbolizuje to, co se děje v celé společnosti. Myšlení odsunuli na nejpozději noční hodiny, nemluvě o tom, že mu věnujeme přibližně dvě hodinky týdně. Jakoby jsme se styděli za to, že myslíme. Chomsky výstižně tvrdí, že smyslem médií je "dosáhnout, aby lidé sledovali národní fotbalovou ligu, aby se zajímali o matku, které se narodilo děcko se šesti hlavami, nebo o cokoliv jiného, ​​co jim předhodí". To vše s jediným cílem - docílit stavu, ve kterém je prakticky nemožné myslet, nemožné přemýšlet. Jestliže se divák v médiích dopátrá nějaké diskuse o důležitých tématech, tak ji většinou moderátor zredukuje na 15 sekundové časové limity, do kterých má diskutér vtěsnat vlastní názor na vážné společenské problémy. A tomu se dnes říká "myšlení", tomu se dnes říká společenská diskuse. Nakonec jsme donuceni přijmout hru, v níž hranice společenské diskuse určují lidé, kteří nejenže nemají ani šajnu o společenských problémech, ale kteří často nemají ani potřebné vzdělání. To jsou ty "celebrity", které jste zmínili.

Jak se projevuje cenzura v médiích? Od koho nebo od čeho závisí, které informace se "pustí ven" a které se obejdou mlčením? Jak je možné, že stejná cenzura funguje paralelně ve více "vedoucích" médiích na trhu?

I tento proces popisuje velmi přesně Noam Chomsky. Jednotliví žurnalisté a komentátoři často při vstupu do mediálního prostoru upřímně věří, že budou odhalovat pravdu a nikomu nesloužit. Velmi rychle však zjistí, že v podstatě mají jen dvě možnosti: buď se přizpůsobí, nebo budou vyloučeni. Ti, kteří se přizpůsobí a zůstanou v systému, si brzy zvnitřní přesvědčení a postoje, které ve své každodenní práci vyjadřují a které rámcují jejich činnost. Je velmi těžké představit si člověka, který něco říká a jiné si myslí, zejména pokud by to mělo být dennodenní součástí jeho života. Proto se většina novinářů raději přizpůsobí a vezme si hodnoty systému za své. Konečně, určitý prostor pro kritiku jim systém umožňuje. V rámci sdíleného systémového konsensu je možné kriticky reflektovat drobné problémy a úzké taktické otázky. Institucionální struktura systému a jeho podstata se však vůči nezávislému myšlení staví nepřátelsky. Pokud se novinář s takovýmto nezávislým názorem ztotožní, pak následují sankce systému. Takový člověk nebude zavřen do vězení ani pronásledován. Sankce systému působí jinak a to tak, že si takový novinář již nenajde místo v korporačním systému médií. Někde na okraji systému, v nějakém malém lokálním rádiu či v alternativním tisku, bude snad zaměstnán - jeho vliv na auditorium však bude okrajový. Nevyjadřování tendenčních názorů systém trestá vyloučením z mainstreamových médií. Začínající novináři mají podle Chomského plno iluzí o upřímném zpravodajství a šíření skutečné pravdy. Jenže zanedlouho po nástupu do redakce jsou informováni šéfredaktorem, že jsou příliš emocionální, že se příliš angažují do konkrétní reportáže, že by měli psát více "objektivně". Jinými slovy, vedení jim naznačí, že pokud budou vystrkovat růžky, mohou také odejít jinam. Většinou jsou novináři dost inteligentní na to, aby pochopili, že boj s větrnými mlýny nemá smysl a jednoduše píší tak, jak předpokládají, že potěší své chlebodárce. Vždyť jde o kariéru. Přímý nátlak ani není nezbytný.
Jak v tomto kontextu vnímáte slovenská média? V diskusích pod články nejznámějších slovenských deníků lidé například v souvislosti s údajnou smrtí Usámy Bin Ládina novináře opakovaně vyzvali, aby přestali psát lži a zavádět veřejnost. Je tato reakce novým fenoménem?

To, že lidé nedůvěřují výkladu ze strany etablovaných médií, není nic nového. Mediální manipulaci paradoxně mnohem důsledněji podléhají vzdělanější vrstvy, ale běžní lidé, kteří se učí životu přímo ze zkušeností, mediální ideologii prostě nevěří. Jsou to proto právě vzdělanci, politici, novináři či veřejně činné osoby, které jsou vystaveny nejsilnějšímu indoktrinačnímu náporu a které reprezentují nejlepší zmanipulované objekty systému. Důvody jsou různé. Jeden je prozaický - vzdělaní lidé mnohem více čtou a zajímají se o politické diskuse. Právě proto má na ně přímá politická indoktrinace silnější vliv. Snadná manipulovatelnost těchto lidí souvisí s jejich společenským postavením. Většinou jde o privilegované elity, které sdílejí zájmy vládnoucích tříd. Jisté je, že ten nejvyšší stupeň "matrixu" nepronikne nikdy mezi masy. Je to podobné jako v Orwellově románu 1984. Běžní lidé, kterým Orwell v románu říká "proletariát", nevnímají svět prostřednictvím systémové ideologie. K elitě jako takové pociťují nedůvěru. Je to tak v současných jakože-demokratických režimech. Systém se většinou ani nepokouší masy přímo ideologicky manipulovat a politicky vymývat, efektivnější je ohlupovací taktika přes různé sitkomy, telenovely a stupidní soutěže. V jistém okamžiku však lidé na vlastní kůži pociťují, jak s nimi elity zametají, například v době hospodářské krize. Tehdy se již začínají ozývat i vůči tomu, co jim servírují režimní intelektuálové a novináři v médiích. V této situaci se nacházíme i dnes a může se to jevit jako nový fenomén. Ale historicky se pravidelně opakuje, ačkoliv v minulosti se odpor vznesl vůči jiným indoktrinačním institucím, například vůči církvi či rodině. Dnes jsou na přetřesu média. Uvidíme, jaký mechanismus manipulace bude systém na zdisciplinování mas používat v budoucnu. Žádná hegemonie však netrvá věčně, v tom je určitá naděje.

Právě v souvislosti s posledními událostmi v USA se objevují odkazy na zmiňovaný román George Orwella 1984, ve kterém má "Velký bratr" životy a názory všech pod absolutní kontrolou. V odborné terminologii se dokonce objevuje i slovní spojení "orwellovský jazyk". O co jde?

Jde o to, že se vytváří systém určitých magických slov, které ve veřejnosti vyvolávají pozitivní nebo negativní odezvu už jen svým vyslovením. Slova jako "svobodný svět", "reformy", "volná konkurence", "odpovědnost" na straně jedné či slova jako "komunismus", "extremismus", "terorismus", "populismus" na straně druhé, lze použít jako náhradu argumentu, protože mají ustálený manipulační význam. Místo nepopulárního termínu "kapitalismus" se použije "svobodný obchod", k označení tvrdých asociálních politických kroků se použije sousloví "ozdravující reforma", na vysvětlení vlády politických elit se využije populární pojem "vláda lidu" (demokracie) apod. Slovům se zkrátka účelově přidávají opačné významy, tak jako v Orwellově knize. Otroctví se stává svobodou, svoboda se stává otroctvím, válka je mírem, mír zas válkou. Orwellovský New Speak se stává základem demokratické propagandy. Možná ještě lépe než Orwell na moderní způsob výkonu moci a manipulace upozornil francouzský filozof Michel Foucault. Podle něj žijeme ve společnosti dohledu, v níž máme pocit, že jsme neustále pod kontrolou. Něco jako skrytá kamera, která by nás všude doprovázela. A my bychom nevěděli, zda je právě zapnutá nebo vypnutá. Mohla by být klidně celou dobu vypnutá, ale my bychom se chovali přesně tak, jak se od nás očekává. Neboť - co když? Nosíme si v hlavě "vnitřního policajta", který je efektivnější než všechny represivní mechanismy státu. Uvědomme si, že moderní systém je z hlediska kontroly lidí mnohem efektivnější, než byla totalita. Dnes už nejde jen o to, abyste dělali to, co se od vás chce. Dnes je důležité, abyste i chtěli dělat to, co se od vás chce. Kdysi stačilo mít pod kontrolou těla lidí, aby otročili na panském, aby nezabíjeli, aby fyzicky poslouchali. Myslet si mohli, co chtěli, museli jen navenek poslouchat. Dnes je to jiné. Systém zašel dál. Dnes jde o to, aby zpacifikovali naše hlavy. Když si k tomu přidáte specifický jazyk, který nás nepřímo nutí přemýšlet v individualistických a vlastnických kategoriích, zjistíte, že propaganda a kontrola není dnes už jen doménou tajných služeb či veřejné politiky, jako tomu bylo v bývalém režimu, ale pronikla nám až do ložnic, až do našich nejniternějších pocitů. Je to jako v závěru románu 1984, kdy hlavní hrdina podlehne všemu mučení, tlaku a propagandě a nakonec se vzdá logiky i zdravého rozumu. Uvěří dokonce tomu, že miluje Velkého bratra. V tomto stadiu se dnes nachází většina lidí, která se vyjadřuje ke společenským tématům.

Jak jsou na tom slovenská média obecně? Jejich největší pozitiva a negativa?

Slovenská média jsou v první řadě mimořádně provinční. Neexistuje v nich ani náznak plurality či objektivity. V zahraničních médiích se novináři někdy snaží jít po krku nadnárodním koncernům a ekonomickým gangsterstvím, které se dějí. Protože o tom je život. U nás jsou korporace nedotknutelné a média jdou po krku pouze politikům, samozřejmě jen těm nepohodlným. Je to až ubíjející, jaký monotónní obraz světa nabízejí. Prakticky všechny do jednoho šíří stejné bludy, nesnaží se ani jen navodit iluzi myšlenkové konfrontace. Malý příklad za všechny. Britský analytik Stuart Hall, představitel kulturálních studií, chtěl na příkladu politické televizní diskuse v BBC ukázat, jaká je moc redaktora v televizní diskusi a jak lze díky němu vmanipulovat veřejnost k přijetí určitého názoru. Na příkladu televizního pořadu ukázal, jak moderátor pomáhá konkrétnímu politikovi. Ne však tím, že by mu nadbíhal, ale právě naopak - tím, že se na chvilku jakoby zapomene a názor tohoto politika označí za nesprávný. Tím mu dává do ruky obrovskou zbraň, protože tento politik odrazu má více prostoru v relaci, aby mohl vysvětlit svůj názor a zároveň má i větší sympatie diváků, kteří automaticky drží palce politikovi, kterého si dovolil moderátor napadnout. V Anglii je totiž takový postup moderátora něčím absolutně nepřípustným. Hall ukazuje, jak sofistikovaně manipulace probíhá v BBC. A teď si to porovnejme se Slovenskem. Myslíte, že tu někdo potřebuje vymýšlet takové sofistikované mechanismy manipulace? Vzpomeňme si například na pořad Pod lampou, kterou vede vysoce neprofesionálním způsobem Štefan Hríb a složením hostů a sugestivními otázkami přímo propaguje neokonzervativní ideologii. S posvěcením veřejnoprávní televize. Taková okatá forma manipulace v BBC nepřichází v úvahu. To jen dokazuje, že britská mediální kultura je nejen přinejmenším o stupeň výše, ale že i manipulační metody jsou mnohem sofistikovanější, jemnější a odehrávají se v úplně jiném kontextu. U nás stále převládají ty nejprimitivnější manipulační taktiky a všichni předstírají, že tak je to v pořádku, že tak to má být. Taková velká spokojená vesnička na okraji gubernie, to jsme my. Hm, ale chtěli jste i pozitivum slovenských médií. Tím největším je asi to, že jsou tak nesmírně nedůvěryhodné, že je vlastně nikdo nebere vážně. Je například velmi těžké dokázat, že například BBC manipuluje. A přitom ona opravdu manipuluje. Na to, abyste dokázali, že manipuluje řekněme Markíza nebo SME, na to nepotřebujete nic, jen oči a uši. Dokazovat se musí spíše opak. Čili pozitivem je, že naše média působí jako systémové stabilizátory velmi rozpačitě. Zatímco je dobře, nemusí se to tak jevit. Když však půjde do tuhého, rozpadne se jim to jako domeček z karet. To je rozhodně fajn.




Novinkou na slovenském trhu je systém Piano, který sdružuje devět vybraných médií - Pravdu, SME, Hospodárske noviny, Týždeň, Šport, PC revue, TV JOJ, Medialne.sk a MeeToo.sk. Piano přineslo platby pro čtenáře - platit musí v případě, že si chtějí přečíst krátké komentáře nebo recenze, případně napsat svůj názor a zapojit se do diskuse pod vybraným článkem. Mnozí lidé poukazují na to, že jde právě o nástroj mediální manipulace - běžné zpravodajství je na webu přístupné tak jako dosud, situace se mění zejména pro "diskutéry". Je takové zpoplatnění účasti na diskusích, na kterých by médiím až tak záležet nemuselo, ve světě běžné?

Je to rozhodně zábavný posun, když už od vás někdo chce, abyste za vymývání mozků i platili poplatky. Ale řekněme si upřímně - kdo tak asi na těch fórech, řekněme na sme.sk diskutuje. Polovina přispěvatelů nejsou reální lidé, ale jen vymyšlené nicky (krycí přezdívky - pozn. red.), které obhospodařují centrály politických stran, různé zájmové skupinky a často i sami novináři. Možná někomu začalo vadit, že na fóra občas pronikli i reální lidé z masa a kostí, kteří vyjádřili jiný názor. A tak byly zavedeny poplatky, aby je odehnali. Zůstane jen "tvrdé" jádro, které sponzorují politické centrály a naši mediální mágové budou moci zase spokojeně olizovat, jak vyřešili problém. Na druhé straně, řeknu vám upřímně, že zpoplatnění komentářů je boží věc. Od té doby co k tomu došlo, přestal jsem je číst a méně se rozčilovat. Jednoznačně to zvýšilo kvalitu mého života.


Lidé se často na média obrací jako na poslední instanci, která obhájí jejich práva - v jistých případech médiím opravdu nelze upřít i pozitivní zasahování do dění. Média - na jedné straně se zastávají pravdy a spravedlnosti a na druhé straně jsou těmi, kdo tyto principy beztrestně porušuje. Jak z tohoto chaosu ven?

Při analýze médií popisuji systémové tendence. Samozřejmě, může se stát, že média na něco přijdou a pomohou. Jsem sice přesvědčen, že pokud přijdou na něco velkého, vždy je v tom nějaká zpravodajská hra a něčí zájem, buď hospodářského konkurenta, politického rivala a podobně, prostě někoho, kdo informaci poskytne a zatlačí na správných místech, aby se uživila. V malých kauzách, jako například, že správce bytového družstva zpronevěřil dvě stě eur, mohou média opravdu působit užitečně a efektivně. Pokud však nadnárodní korporace zpronevěří dvě stě milionů eur, nikdy se o tom přes média nedozvíte. Nakonec - nesmíme zapomínat, že ani média nepovažují lidi za úplné blázny. Musí jim nabízet v zásadě realistický obraz světa a také manipulace musí probíhat nenápadně. Zdání plurality a dostatečné kritičnosti je jeden ze základních manévrů, jak si média získávají důvěry lidí. Matrix funguje efektivně jen tehdy, když lidé uvěří, že nežijí v matrixu.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré - pokud člověk přestane slepě přijímat vše, co vidí v televizi a čte v novinách, vzniká jakýsi "meziprostor" pro jeho svobodné myšlení. Kde všude je možné hledat a najít pravdu?

Pravda je dole, na ulici, všude tam, kde nejsou nablýskané výklady, všude tam, kde nejsou peníze a komerční zájmy. Najdete ji v knihách, které nevydávají korporace, nepodporují režimová občanská sdružení, které necitují usazení intelektuálové. Najdete ji na internetu, na stránkách, na kterých vám reklama nebude vypichovat oči každé dvě minuty. Najdete ji na pochodech za sociální práva, za ochranu životního prostředí, všude tam, kde se tvrdí, že jiný svět je možný. Určitě ji nenajdete v mainstreamových médiích. Očekávat od médií, že vám budou říkat pravdu, je stejná hloupost, jako očekávat od bankovního úředníka, že vám řekne něco objektivně o spravedlivém nastavení daňového systému. Jednoduše, je třeba používat zdravý rozum a vždy se ptát: komu tato informace vyhovuje? Pokud dospějete k závěru, že vyhovuje jen těm nejslabším, začněte se jí zabývat. Protože tam zákonitě nepůjde o zájmovou hru. Svobodně myslet je dnes těžší než kdykoli v dějinách. Ale stále to možné je.
Luboš Blaha

(Rozhovor připravila Lucia Zaťková, vyšel v týdeníku Púchovské noviny 7. 6. 2011, překlad OrgoNet Team)

pátek 9. září 2011

...a přijdou falešní proroci a mnozí budou svedeni...

VIDEO

http://dotsub.com/view/cb085c0d-d28a-4a61-b87d-ed6ea1734a3b

http://dotsub.com/view/4c3bc9bc-3f86-4bec-90b2-7a720c61c2f5

Vzhledem k důležitosti tohoto poselství uvítám vaše názory v diskuzi...

úterý 6. září 2011

Fotky chemtrails z výšky 14362m 3.9.11

http://czanso.com/flight/index.php?c=fotky-z-balonu

Doba jedová

Kniha nabízí poutavé čtení o škodlivých látkách v potravinách, nápojích, kosmetice, lécích a potravinových doplňcích a životním prostředí vůbec, které jsou reklamou, sdělovacími prostředky a mnohdy i medicínou doporučovány jako zdraví prospěšné. Značná pozornost je věnována možným rizikům očkování, jež v současné době vyvolávají zvýšený zájem veřejnosti. Autoři Anna Strunecká a Jiří Patočka, vysoce erudovaní a mezinárodně uznávaní odborníci v oblasti biomedicíny a toxikologie s dlouholetými zkušenostmi v publicistice, podávají vysvětlení jasnou, přístupnou a srozumitelnou formou. Každá kapitola je doplněna odkazy na populární i vědeckou literaturu. Čtenářům se tak nabízí zcela ojedinělá příručka pro každodenní orientaci v nepřehledné oblasti ovládané zájmy trhu a zisku, s náměty, jak se bránit před mnoha zdravotními riziky a rádoby vědecky podloženými radami.

Sedm kapitol této knížky představuje brilantní, erudovaný a současně velice zábavný pohled na nejrůznější látky, ale i předměty, které nás doprovázejí od „kolébky do hrobu“. Hlavním cílem autorů bylo demystifikovat a podrobit kritickému rozboru různá pravidla a poučky týkající se jednak životosprávy jedince, jednak životního stylu jako takového. U každého jednotlivého příběhu na základě nejnovějších odborných poznatků citlivě zvažují všechna „pro“ i „proti“. Autoři neváhají přiznat, že absurditou doby, ve které žijeme, jsou i protikladné názory odborníků nebo nedostatek relevantních informací o věcech, které nás obklopují (například mikrovlnné trouby nebo pružinové matrace). Každá kapitola je proto doplněna odkazy na populární i vědeckou literaturu.

Knížka je určena pro zvídavé čtenáře, kteří hledají poučení a vysvětlení mnoha současných problémů, jako je třeba melaminový skandál, kontaminace masa a vajec dioxiny, amalgamové plomby nebo široce doporučované očkování dívek ve věku 9–15 let proti rakovině děložního čípku. Mnoho rad a poučení naleznou rodiče kojenců a batolat, ale i senioři při hledání způsobů ke zkvalitnění vlastního života. Doba jedová by měla představovat doporučenou četbu pro studenty i profesionální zdravotníky, neboť obsahuje mnohé informace, které nejsou v učebnicích obsaženy. Čtenářům se tak nabízí zcela ojedinělá příručka pro každodenní orientaci v nepřehledné oblasti ovládané zájmy trhu, lobbingu a zisku, s náměty, jak se bránit před mnoha zdravotními riziky a rádoby vědecky podloženými radami.


Obsah knihy

1. Co se přidává do vody a potravin

1.1 Fluoridy v prevenci zubního kazu

1.2 Jak nám škodí hliník

1.3 Nebezpečný aspartam

1.4 Něco málo o medu

1.5 Záludný glutamát

1.6 Margaríny, nebo máslo?

1.7 Cholesterol – strašák, nebo přítel?

1.8 Aféra melamin

1.9 Věda potvrzuje: víno je elixír života

1.10 Energetické nápoje

1.11 Nikotin: jed, nebo lék?

1.12 Nebezpečný muškátový oříšek

1.13 „Éčka“ v potravinách

1.14 Jak a co tedy jíst a pít?

2. Vitaminy

2.1 Denní doporučené dávky (DDD)

2.2 Vitaminy a antioxidanty

2.3 Vitamin C

2.4 Význam vitaminů při snižování hladiny homocysteinu

2.5 Málo známé vitaminy skupiny B

2.6 Vitamin D: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař...

3. Rizika očkování

3.1 Vývoj očkování v USA a jeho důsledky

3.2 Jak může očkování poškodit děti?

3.3 Očkovací systém v ČR

3.4 Chřipka

3.5 Fakta o Gardasilu (Silgardu) a Cervarixu

3.6 Jak mohou rodiče přispět k bezpečnému očkování dětí?

4. Kosmetika: co nám škodí na kůži i pod kůží

4.1 Jak nám může škodit kosmetika?

4.2 Hliník v deodorantech a opalovacích krémech

4.3 Rtuť ze zubního amalgamu

4.4 Botulotoxin – biologická zbraň, nebo moderní kosmetický přípravek?

4.5 Vlasy – koruna krásy

4.6 Jak může zdraví ženy ovlivnit podprsenka?

4.7 AHA kyseliny v péči o pleť

4.8 Kosmetika ze zahrádek a domácností

5. Domácnost

5.1 Snaha o přílišnou čistotu domácnosti může škodit...

5.2 Toxikologická rizika kuchyňského nádobí

5.3 Škodí nám mikrovlnné trouby?

5.4 Spát či nespat na pružinových matracích?

5.5 Proč není radno používat kůru citrusových plodů...

5.6 Co musíme pečlivě schovávat před dětmi

6. Toxiny v životním prostředí

6.1 Dioxiny, všudypřítomná hrozba

6.2 Bisfenoly

6.3 Nebezpečí kontaminace rtutí

6.5 Je hliník opravdu pro člověka toxický?

6.5 Jsou GMO hrozbou pro další vývoj Evropy?

6.6 Jak nás ohrožují skleníkové plyny?

7. Hormony

7.1 Oxytocin – hormon lásky, věrnosti a důvěry

7.2 Melatonin – hormon tmy a spánku

7.3 Ženské pohlavní hormony

7.4 Mladým až do smrti?

Autoři

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. má dlouholeté zkušenosti z pedagogické práce na Univerzitě Karlově. Zároveň byla řešitelkou a spoluřešitelkou sedmi grantových projektů zabývajících se mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu. Věnuje se též intenzivně vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu.

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. je profesorem toxikologie na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Pracuje v oboru molekulární biochemie, enzymologie a toxikologie extrémně jedovatých synteticky připravených i přírodních látek a psychofarmak. Ve své vědecké práci se zaměřuje na biochemické mechanismy toxických účinků různých biologicky aktivních látek a léků, zejména v terapii Alzheimerovy nemoci. Zabývá se rovněž působením různých peptidů v procesech učení a paměti.

296 str., brož., 279 Kč, 2001, ISBN 978-80-7387-469-8


Poznámka: Knihu doporučuji do každé rodiny. Je to opravdu zajímavé čtení.