… aneb jak se to na nás hraje, a nejen v případě rakoviny.
Rakovina není příčinou úplné ztráty vlasů jako chemoterapie.
Rakovina nezpůsobuje těžké průjmy či zácpy a zhnisaná ústa, to jsou vedlejší účinky chemoterapie. A kromě nich je prémií za poslušnou účast ve hře černý Petr, ovšem prodávaný jako žolík - spousta dlouhodobých následků, které chemoterapie prokazatelně způsobují. Mohou permanentně poškodit srdce, plíce, reprodukční orgány, nervy či jiné části těla. Ačkoli jsou široce užívány k "ošetření" (ne k vyhubení či vyléčení) rakovinových buněk, většina podaného jedu působí na části těla, které nejsou rakovinou přímo ovlivněny. Nežádoucím důsledkům se říká "komplikace při léčení" nebo "vedlejší účinky léčebného postupu". Je děsné si uvědomit, že miliony lidí nezemřely na rakovinu, ale právě v důsledku těchto "komplikací" či kvůli "vedlejším účinkům" léčebných postupů.
Vedlejší účinky, jimiž přitom pacienti trpí a pozorují je u jiných - extrémní nevolnost a zvracení, vypadávání vlasů, hubnutí - to vše jsou indikátory intenzivního pustošení, které chemoterapie v těle působí. Podle Ufe Extension Foundation (Nadace pro prodloužení života), jsou chemoterapeutika "cytotoxická", což znamená, že "zabíjejí extrémně aktivní tělesné buňky". Rakovinové buňky jsou samozřejmě velmi aktivní.
Ale na destruktivní vedlejší účinky chemoterapie citlivě reagují například také vlasové buňky, a hlavně buňky imunitního systému.
Jakoby nestačily tyto vedlejší účinky, léčba rakoviny obvykle zahrnuje operaci a ozařování, tedy postupy, které s sebou nesou další nebezpečí a vedlejší účinky. Jak píše profesor Null v Complete Encyclopedia of Natural Healing: "Ortodoxní medicína k léčbě rakoviny hojně předepisuje amputaci (prsu), ozáření a chemoterapie, tedy přístup, který popisují jako strategii vyřízni a vypal." Při léčbě rakoviny prsu je bohužel často obecným pravidlem amputace ovlivněného orgánu, otrava těla chemoterapiemi a následné těžké ublížení tělu ozařováním.
Profesor Null popisuje zkušenost jedné ženy s tradičním lékařským přístupem k léčení rakoviny prsu:" .. tři dny poté už měla amputované prsy. Následovala série chemoterapií, vypadaly jí vlasy a 24 hodin denně zvracela. Nemohla v sobě udržet žádné jídlo. Pak přišli s ozařováním, spálili jí kůži a zlomili dvě žebra ... " a uzavírá: "Většina lidí netuší jak je ozáření nebezpečné. Viděl jsem dost. Nedotkl bych se žádného z postupů této medicíny ani třímetrovou tyčí."
Chirurgické vyjmutí části těla postižené nádorem samozřejmě také má doprovodné následky. Vyžaduje nejen normální zotavení, jako po každé operaci, ale také zvládnutí psychologických účinků spojených se ztrátou části těla.
Ačkoliv nemocní nadále strádají na vedlejší účinky chemoterapie a dalších metod tradiční rakovinové léčby, skutečností je, že i podle názoru spousty praktických lékařů jde o zbytečná ošetření, která často víc uškodí, než pomohou. Jako odpověď na četné vedlejší účinky chemoterapie, Dr. Atkins v Burton Goldbergově Alternative Medicine říká: "Doporučil bych ji pouze v situacích, u nichž je chemoterapie prokazatelně účinná a léčí. Obecně by to mohlo být pouze v případech testikulární rakoviny."
Mnozí si také myslí. že ke špatným koncům někdy vede i chirurgický zákrok: například biopsie opravdu může rozptýlit rakovinové buňky po těle. "Nejextrémnějším příkladem zcela nemístně uplatněné rakovinové terapie je léčba po klamných pozitivních rakovinových diagnózách - což je běžnější, než bychom chtěli věřit," píší autoři knihy Critical Condition, Donald L. Barlett a James B. Steele.
Jednou z nejstinnějších stránek léčby rakoviny chemoterapiemi je skutečnost, že útočí nejen na rakovinové, ale i na všechny ostatní rychle rostoucí zdravé buňky, včetně těch v kostní dřeni a dalších oblastech imunitního systému.
Proč se tedy tyto evidentně destruktivní prostředky neustále používají? Odpověď zní: "Pro peníze a zisk."
Do rakovinového výzkumu a léčby proudí obrovské finanční prostředky. Přežití celého bohatě dotovaného spolku okolo tohoto výzkumu závisí NA NENALEZENÍ léčby vedoucí k vyléčení. Jsou přímo závislí na miliónech ve formě státních vědeckých grantů, a dalších miliónech poskytovaných v dobrém úmyslu veřejností formou sbírek pořádaných už po desetiletí zbytnělými nadacemi, které z nich rovněž žijí. Společnost zoufale toužící po léčbě nevědomky poskytuje miliardy dolarů skupině lidí, kteří pochopitelně nemají nejmenší chuť vůbec něco objevit.
Nikdo nad nimi nemá kontrolu, tak proč by prostě neshrábli peníze, a ani se nepokoušeli hledat účinnou léčbu?
Kdyby ji nalezli, nebo to přinejmenším deklarovali, mohly by zavřít všechny po penězích lačnící výzkumné laboratoře po celém světě. Kdyby léčba fungovala formou radiologie, mohly by zastavit provoz všechny rakovinové kliniky na světě. Kdyby byl k dispozici jakýkoli účinný lék, ocitly by se nasuchu farmaceutické společnosti (a v podstatě i většina onkologů, novodobých dealerů každodenních dávek legálních drog).
Říká se, že jen American Cancer Society investovala od roku 1946 do výzkumu za účelem nalézt lék na rakovinu přes 2 miliardy dolarů. Výdaje na léčbu rakovin v roce 1990 činily 27 miliard dolarů. V roce 2008 už to byl víc, než trojnásobek - tučných 90 miliard.Masivní růst výdajů způsobil především rapidní růst cen za nové bezcenné "léky" (drogy sloužících pouze k prodloužení léčby - ne k vyléčení), roboty vybavené operační sály a radiologická pracoviště (k život ohrožující léčbě – ne k vyléčení), a kvůli rostoucímu počtu lidí, jimž podvodně diagnostikovali nevyléčitelnou rakovinu.
Těch 90 miliard dolarů na "výzkum a léčbu" bylo ovšem vyplýtváno zbytečně, protože pro léčbu rakoviny je zde celá řada účinných léčebných postupů – a všechny jsou přirozené a bezpečné, finančně dostupné a všechny se opět a opět osvědčují. Jestliže je tradiční způsob léčení rakoviny moderní medicínou neefektivní, a tělo jako celek vždy poškodí, jaké máme možnosti?
Přirozenou cestou tvořený protein, zjištěný v lidském těle, cíleně hubí rakovinové buňky bez použití chemoterapeutických jedů. Zdravotnický průmysl to ví. Vědí to farmaceutické společnosti. Ví to i státní orgány. Jedinými, kdo o tom neví, jste vy. Kdybyste to věděli, neumírali byste na rakoviny.
Tak jak? Budete si s nimi ještě hrát "na doktory"?
Celý článek najdete v časopise WM Magazín číslo 116
