Ohnivý déšť na Slunci

krasne divadlo http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=HFT7ATLQQx8#!

Kam zmizel zlatý poklad republiky

Kam zmizel zlatý poklad republiky
převzato z www.temere.com

Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo. A závěr knihy mne doslova šokoval a jsem přesvědčen, že by šokoval i vás, když se dočtete, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla. Mohu zaručit objektivním potenciálním čtenářům, že budou překvapováni v každé kapitole a na mnoho věcí si udělají možná jiný názor, než měli dosud.
Autor prošel mnoho různých archivů, hovořil s mnoha pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, neméně knih různých autorů k dané problematice, na které se i odvolává, takže jeho kniha faktů je věrohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu.
Kniha začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, že to bylo obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Čtenář se i dozví něco z historie Československé republiky. Dozvíte se, že i legionáři se významně podíleli na zlatém pokladu, stejně jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé kapitoly, plné překvapení na každé stránce pak pojednávají o době první republiky i o době, kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních při Mnichovské dohodě i o osudu československého zlata při začátku německé okupace.
Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol, z nichž stěžejními částmi je převod části zlatého pokladu do nacistické banky a část přes švýcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl v souvislosti s čachry Angličanů a nechvalně známého pana Chamberlaina s československým zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem
války konstatoval, že vydání části československého zlata bylo vlastně „druhým Mnichovem“.
Zajímavé pasáže jsou pak o tom, o čem vyprávěl autorovi osobní tajemník presidenta Beneše prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Dr. Benešovi.
Nejsmutnější kapitolou v souvislosti s československým zlatem přes slova Winstona Churchilla je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „Umři – ale napřed zaplať“.
Dalších několik kapitol pak hovoří o bojích československých vojáků včetně parašutistů a československých letců. V pozadí pak nezůstává i hrdinný boj československých vojáků u Tobruku. Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenské štátu v době, kdy se Slováci odtrhli za německé okupace od zemí Koruny české. A samozřejmě že se okrajem věnuje i odboji Slováků proti německým okupantům. Je pochopitelné, že se v knize hovoří i o pražské revoluci, příjezdu vítězné Rudé armády do Prahy a o rozličných jednáních ministra zahraničí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naším zlatým pokladem.
V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu.
V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.
Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se již nemluví o ztraceném zlatě z brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky.
Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu, pochopitelně že vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtížnější. V jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto ani na politické procesy po roce 1948, byť na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména o procesu se „spikleneckým centrem“ kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Píkou.
Jako na okraj pak se kniha se zmiňuje o „zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu v USA a o ochranných opatřeních, které toto největší složiště zlata chrání. To je velmi zajímavé čtení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno, jak Landsmanschaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA.
Dosti odkazů je na knihu bývalého ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka „Memoare in Laris“ a rád bych citoval pasáž jednoho z československých vyjednavačů, který žádal o uvolnění z funkce. Cituji: „Víte, velmi pečlivě jsem si prostudoval podklady, hlavně otázku vojenského úvěru. A je mi z toho nanic. Až se mi zvedá žaludek.
Určitě jste viděl (hovořeno k B. Chňoupkovi) seznamy vojenské výstroje a výzbroje. Vždyť my máme platit i za šňůrky do bagančat, za spodky, za šle, které nosili naši vojáci, když bojovali i za ně, Angličany. No ale prosím, každý má jinou morálku, každý vidí jinak svět.
Ale co je na tom strašné a co nemohu přenést přes srdce, že jsou mrtví. Tam je započítána i výstroj těch, co padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle, nebo u Mikuláše.
Až mi z toho naskakuje husí kůže, když o tom hovořím, nehněvejte se na mne, ale nemohu. Ne že bych byl slabá povaha. Němci mne zajali v Povstání a do konce války mě drželi v zajateckém lágru a tam jsme si užili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne, pane ministře, a vyměňte mne. Sotva bych se
udržel, kdyby mi předložili účty za košile, rukavice a svetry a musel bych říci – tak a teď jdeme účtovat za krev!“ konec citátu. Autor knihy se pak i osobně setkal s Bohumilem Chňoupkem a pochopitelně i od něj získal mnoho cenných informací.
Důležitým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné.
Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli, i zajímavé zjištění, že jeden z nejmocnějších mužů normalizační doby po r. 1968 Vasil Biľak navrhoval ukončit veškerá jednání a propagandisticky využít nevrácení zlatého pokladu domů, což mu naštěstí nebylo odsouhlaseno.
V poslední třetině knihy se pak již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována.
A je zajímavé, že odpovědné osoby prakticky do dnešního dne neodtajnily některé dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky.
V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících řádcích pak přicházejí šokující stránky knihy.
Autorovi knihy řekl jeden z velmi dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je s českým zlatým pokladem? Cituji:
„Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila, a to i prostřednictvím internetu.
V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelně autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci, kteří s touto problematikou měli co do činění. V závěru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo závěru pak poslední kapitolu nazval „Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“ a jako poslední tečku uvádí tabulku o držení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.
USA
8149,0 tun
Německo
3445,8 tun
Mezinárodní měnový fond
3217,3 tun
Francie
3024,6 tun
Itálie
2451,8 tun
Švýcarsko
1957,0 tun
Nizozemsko
873,6 tun
Japonsko
765,0 tun
Portugalsko
606,8 tun
Slovensko
35,1 tun
ČESKÁ REPUBLIKA
13,7 tuny !!!
Dočetl jsem tuto knihu téměř na „jeden zátah“, jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám normálním smrtelníkům ani nezdá. A navíc si cením i toho, že není napsána jednostranně, tendenčně ani k jednomu z kritických období dějin Československé a následně České republiky.
Je napsána velmi objektivně a ten, kdo by se chtěl dále zabývat výše zmiňovanou problematikou a dovědět se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat další informace ke studiu i pro vlastní vědění. Doporučil bych každému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutečnosti, nekriticky ať již dříve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla přečetl a pak by poznal, že i „přátelé“, ti i oni, nejsou zas až tak velkými přáteli, a dokážou uzmout i to, co není jejich. Ono asi stále platí, není všechno zlato, co se třpytí!!!

Inelia Benz: Rok 2013

http://novaplaneta.com/coze-2013-nasledovat-muze-cokoliv

Cože? 2013? Následovat může cokoliv …Inelia Benz, leden 2013

Můj názor na prosinec 2012 nebyl nikdy populární. Byla jsem středem pozornosti za své výroky „Koupím si popkorn a budu sledovat průběh“, „Budu nakupovat vánoční dárky“, „Nic se nestane“, „Stále je tu možnost dramatické změny, ale Gaia ji nechce a nechce ji ani kolektivní vědomí.“ Abych řekla pravdu (a jak jsem tvrdila již dříve), s tímto náhledem jsem nebyla spokojená ani já sama. OPRAVDU jsem se chtěla probudit prvního dne roku 2013 a zjistit, že všechny vály skončily, chudoba byla odstraněna, farmaceutický byznys s léky skončil, chemické znečištění zmizelo….a tak dále a tak dále.

Můj náhled není nový. Vždyť poté, co jsem v roce 2010 vyslyšela volání Zdroje vystoupit z anonymity a stát se veřejně známou osobou, nazvala jsem svoji webovou stránku „Osobní a globální vzestup v letech 2012-2017“. V těchto letech máme my jako lidské společenství zvýšit jak naši osobní, tak kolektivní vibraci natolik, aby dosáhla kritického bodu, rozhodujícího množství, „efektu sté opice“. V roce 2017 už nebude potřeba o tom mluvit, neboť každý člověk na planetě bude mít k podstatnému sdělení přístup v daném momentě ve své mysli.Poté bude trvat dvě a půl generace, než bude plně integrováno nové paradigma. Ano, dvě a půl generace – to také není příliš populární názor.

Je skutečně mnoho lidí na celé planetě, kteří v prosinci 2012 prošli mimořádným pozvednutím a rozšířením vědomí – a to je skvělé! Nyní mohou začít pracovat jako Strážci (Custodians) planety. Mnoho lidí naopak necítilo vůbec nic. A z nich mnozí jsou nyní zklamáni, cítí se obelstěni a diví se, jak je možné, že jsou na planetě stále války. To je znamením, že tento člověk nepřekonal – a  nikdy neopustil – začarovaný kruh OBĚŤ/AGRESOR/SPASITEL/MUČEDNÍK. Tito lidé očekávali vnější zásah jak pro sebe, tak pro kolektiv, který by se s tím vypořádal. Média jenom posilují tento pocit zklamání, šíří strach a snaží se vynutit co nejrychlejší přijetí pravidel, jež nás oslabují (dis-empowering laws).

Takže, co můžeme dělat? Co dál? Jak s tím můžeme pohnout? Nejprve si uvědomme, že Nové Paradigma, Pátá Dimenze nebo jakkoliv to nazveme, není místo (ani v čase, ani v prostoru), ale je to TVOŘENÍ, KTERÉ ZAČÍNÁ UVNITŘ KAŽDÉHO Z NÁS. Pozvedněme své osobní vibrace, zpracovávejme svoji vlastní negativitu, naplňujme naši realitu a naše těla naší esenciální energií, Zdrojem Světla/Lásky. Tato práce začíná TEĎ. Momentálně nemáme žádná další uklidňující data, která by nás rozptylovala. Můžeme začít tvořit to, co skutečně chceme zažívat na této nádherné planetární Bytosti, Planetě Zemi.

Jestliže jste unavení – a já jsem – vezměte si pár dní dovolenou. Odpojte se od internetu, emailů a zpráv a jděte na pár dní ven do přírody. Dýchejte, znovu se spojte s pevnou oporou – Gaiou. Vše další je jenom iluze zmatku. A potom se spojte s pěti lidmi, kteří mají podle vás vysokou vibraci. Ať už se s nimi spojíte skrze knihy, blogy, zprostředkovaně či osobně, ať jsou pro vás pěti nejdůležitějšími vztahy na celé planetě. Těch pět lidí, se kterými jsme v denním životě nejvíce spojeni, jsou ti, se kterými tvoříme svoji realitu.

Překlad do češtiny: Terezie Dubinova, www.oheladom.cz

Zdroj originálu: http://www.ascension101.com/cs/home/ascension-blog/70-january-2013/300-what-2013-whatever-next.html

Krokodýlí jatka

Národ řezníků? Krokodýlí jatka = projektil doprostřed čela
Farma zvířat aneb Novela vyhlášky chrání zabijáky!
Palba v rouše beránkově.
Byznysmeni a gurmáni střílejí oběti oděni do etických kodexů. Atrakce jako v cirkuse.
Zamíří se mezi oči a zdvořile se praví: „Amen!“ A pak se stáhne kůže. Řezník ozbrojený ostřím nožů odpreparuje maso a kuchař s číšníkem popřejí: „Dobrou chuť!“
Pokropeni krví jsme my všichni… S požehnáním ministerstva zemědělství a evropských komisařů se na český trh dostává produkt od pyramid. Nestačí vybudovat farmu s nádechem Nilu, musí se ještě přidat pořádná porce na talíř. A titulky k tomu… „Což takhle dát si krokodýla?“ nebo „Kostelecké uzeniny nabídnou evropskou raritu – čerstvé krokodýlí maso“.
A přikázání NEZABIJEŠ se tetelí ve vzduchu… Andělé pláčou.
Jinak vše v pořádku!? Ano, poraženi budou za podmínek a použití metod stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Kdo koho opatruje? Kdo je faraonem?
Zvenčí hledí zvířata (prasata) z krokodýla na člověka a z člověka na krokodýla, a opět z krokodýlů na lidi. Ale nelze rozlišit, která tvář patří člověku a která krokodýlovi.

George Orwell ve spisovatelském nebi lká. Svírá se mu srdce z českého oběda.

Běda nám všem, kdož tolerujeme popravy mravnosti, na něž upozornil před sedmi desítkami let, a schováváme se za „dobré mravy“. Jeho alegorie je nadčasová; a lidská opovážlivost a drzost ne-konečná, žel ne-skutečná. Jeho varovný literární obraz, nikoliv jen předtucha, má vskutku vícero faset, než naznačuji, avšak úctyhodně vylíčená Farma zvířat naše zakalené oči otevírá dokořán.

Zraky jsem vyvalil kdysi při četbě jeho jinotaje, nyní jsem vykulil i třetí oko nevěříc vlastním očím. Uzřel jsem, jak se lákadla oděná agroturisticky proměňují v exotický holocaust. Jatka se posvětila právními úpravami a zooterária se transformovala dle platných předpisů na tzv. bourárny. Dodavatel luxusní africké stravy se chová korektně, neboť porážky „dlážděných červů“ se řídí směrnicemi, jejichž autory a schvalovateli jsou „červi rozumní čili moudří“. Inteligentní pokolení totiž vymyslelo, že si na webové stránky holdingu umístí pravidla etického chování, a tudíž bude jednat férově či se vyznačovat legislativní slušností, ba dokonce bude dbát o ochranu životního prostředí a udržitelnost přírody, nebo – věru – zajistí výrobní a obchodní činnosti uznávaných standardů kvality a zdravotní nezávadnosti své produkce. Kodex podepsán generální ředitelem, kovbojem na politi
cké šachovnici – Andrejem Babišem.

Světe, div se. Krokodýlími figurkami tahá (nejenom) člověk, jenž se snaží vtrhnout na scénu jako moralista hájící poctivost a investující do reklamy naklánějící si voliče díky „hnutí nespokojených občanů“, ale také hodně početná řada úředníků, kteří jej v jeho záměrech skrytě (nenápadně) podporují. Miliardář a spol. propagující lepší budoucnost dalších generací – lákající na odpovědnost nebo na spravedlnost – stvrzují svými činy pravý opak. Ohánět se statečností , a současně si vydupávat paragrafy na živočišné gilotiny, je ohavné, i nepřístojné.

Coby autor tohoto textu sice „brousím nože“ proti zřizovatelům masokombinátů, krokofarmářům a mlsným jazýčkům všežravců, avšak též proti zbrojařskému arzenálu právního průmyslu. Nemluvě o masáži veřejných a soukromých sdělovacích prostředků, že je „pod šapitó“ vše vyleštěno a že budou krokodýlí speciality atrakcí pro trh. Ano, šéf ANO! a banda přisluhovačů kolem něj utahují provazy, projektují vražedné podniky a nesmlouvavě s podporou smluv a razítek zkázu přímo plodí. Píše se a hovoří se v rámci společenské „normality“ uhlazeně o továrnách na smrt, jako kdyby nestačily pogromy kuřat, vepřů, krav, ovcí a dalších zvířat, obyvatel moří, souše i vzduchu.

Pokud by věc sledoval renesanční umělec a vědec Leonardo da Vinci, posteskl by si: „Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme ze smrti druhých. Jsme chodící hřbitovy!“

Jestliže by nás viděl spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, připomněl by: „Masožravost je pozůstatek nejprimitivnějšího barbarství.“

Jakmile by nás zahlédl fyzik Albert Einstein, zdůraznil by: „Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu.“

Kvantovými skoky a úskoky produkujeme teror a maskujeme se humanismem. Oč strašnější muka musí v duchovním světě prožívat lékař Albert Schweitzer, jenž kdysi vnímal zlo i takto: „Zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu; protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni – a musíme nést znamení této viny.“

A jak dlouho ji poneseme? Například jako národ staletí, neboť zavíráme svědomí před hostinami typu prezidentského guláše, uzeninami z Kostelce nebo popravčí četou, která střílí projektily doprostřed čela „plazícím se exemplářům či luxusním kabelkám“. Jako tvorové jedné z planet vesmíru si vážeme okolo krku smyčku, zasazujeme si elektrické výboje, řežeme si míchy. A spasení? To očekávejme dle zákona karmy (odrazu) po mnoha, mnoha vtěleních...
Pro nápravu však nemusíme studovat pouze myšlenky ve světě proslulých osobností nebo spisy přeložené ze sanskrtu, dopady našich osudových zaslepeností lze též zjemnit dle filosofie Bytí českého biotronika Josefa Zezulky: „Živou bytost je možno zničit, ale není možno mrtvou vzkřísit. Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej a nebuď příčinou zabíjení.“
… … …

Odkazy I. (domácí = legislativa, krokodýlí farma, Agrofert – etická pravidla):
www.sbirka.cz/POSL4TYD/NOVE/13-034.htm

http://www.agd-jevisovice.cz/12-krokodyli-farma-chov-krokodylu-nilskych.html#cinnost

http://www.agrofert.cz/compliance/?655/pravidla-etickeho-chovani

Odkaz II. (zahraniční = chov, jatka a zpracování masa):
http://player.vimeo.com/video/57126054 
Pavel Pokorný, autor textu – bývalý učitel a novinář – není v tuto chvíli členem žádné politické strany ani hnutí

KRISHNAMURTI - dokument o moderním indickém mudrcovi

http://www.youtube.com/watch?v=aCaoeNPGQ_k

 

Why in the World are They Spraying (dokument 2012)

Miliónové škody způsobené umělými bouřkami - a co dál?

Máme za sebou umělé bouřky, které znovu napáchaly miliónové škody na majetku v podobě vyplavených či jinak poničených domů, chat, cest a železnic, lesů a podobně. Zažili to mnozí – polámané stromy, vichr, ohromná spousta vody, která spadne během chvíle na jedno místo. Bouře většinou přicházejí po setmění (mimo dosah satelitních snímků), kdy lidé spí a nemohou hned reagovat. Je skutečně s podivem, že se proti tomuhle neozvou pojišťovny, kterých se tohle taky přímo týká.

Pokud si někdo myslí, že se počasím nemanipuluje, protože jsou horka, tak je na velkém omylu. Jediné co se změnilo je to, že začali sprejovat hlavně v noci, takže když se ráno probudíme, místo tmavě modré oblohy vidíme šedou chemickou břečku. Tohle se opakuje KAŽDÝ DEN.

O manipulaci počasí ví u nás tisíce lidí, ví o něm i zaměstnanci televize, kteří hlásí počasí a na kterých je vidět, že ty lži o přirozenosti klimatických jevů cedí skrze zuby.

Ti, co dosud nepochopili, že každodenní manipulace počasí je prováděna tak, aby lidem co nejvíce znepříjemnila život, se možná probrali na nějakém festivalu, který jim zrušila umělá bouřka. A že takových vyplavených festivalů za poslední dny bylo. Kdo má aspoň nějakou pamět ví, že to není zdaleka poprvé. Proč asi je pravidelně špatné počasí na dětský den? Proč bývá tak chladno v létě, kdy se lidé chtějí koupat u vody? Proč nebývá sníh přes vánoční svátky? Takové schválnosti se dají pozorovat po celý rok.

Co tedy dál? Blogeři a někteří novináři na různých alternativních webech píšou o chemtrails roky a já si myslím, že už všichni svůj úkol splnili. Nové a nové příspěvky na tohle téma dávájí čtenářům jen falešný pocit, že se proti tomu něco děje. Ale ono se neděje. Úkolem alternativních webů je pravdivě informovat a jakmile jsou lidi o takto závažném problému informováni, měla by být povinnost nově informovaných lidí pokusit se proti tomu něco udělat. Přesto se nic neděje. V zahraničí probíhají alespoň veřejné besedy na tohle téma, zveřejňují se rozbory vody, která je kontaminována chemikáliemi z letadel, piloti a meteorologové veřejně promlouvají a podobně. U nás každý mlčí. Zaměstnanci vodáren mlčí, laboratoře mlčí, zemědělci mlčí, pojišťovny mlčí, média a meteorologové mlčí.

Rok co rok jsou nám ničeny domy, chaty, lesy, jídlo na polích a zahradách. Sluneční světlo jakožto hlavní zdroj energie života na Zemi je cloněno. Každý den máme nad hlavou místo modré oblohy zdraví nebezpečnou chemickou břečku. Pokud tohle jste schopni přijmout jako součást života, tak už jste ochotni přijmout cokoliv.

----------

Další komentáře tady budou zveřejněny pouze pokud budou k věci, nebo pokud někdo přijde s nějakým článkem.  Díky za pochopení.

Umělé nízké teploty a jejich dopad na potraviny v Česku

Pokud si vygooglíte předpovědi počasí za poslední roky, zjistíte, že se každý květen opakoval stejný scénář – déšť(často krupobití) a zima. Jak už jsem psal v tomhle komentáři http://orgonet-team.blogspot.com/2012/04/kdo-prichazi-diky-manipulaci-s-pocasim.html , jedním z hlavních cílů tohoto uměle tvořeného počasí je působit škody všemu, co roste venku. Minulý rok podle některých zpráv http://orgonet-team.blogspot.com/2011/10/takzvane-nahody-nebo-umyslna-manipulace.html přišli čeští zemědělci takto o polovinu sklizně.

Stejně tak nám i nyní zařizují velmi nízké teploty, které se k ránu blíží bodu mrazu.

Mráz způsobuje, že voda v rostlinných buňkách zmrzne a tím dojde k poškození celé rostliny (ledové krystaly naruší stěny buněk).

Rostliny poškozené mrazem pak ochabnou, jejich další růst se buďto výrazně zpomalí nebo zcela zastaví, listy mohou zhnědnout nebo zčernat.

Nemusí však přímo mrznout, i teploty do 5 °C můžou způsobit úhyn rostlin, zvláště, když jen pár dnů před tím byly zvyklé na teploty kolem 30°C.

Jak se toto projeví na celkové úrodě v Česku a na cenách potravin, si jistě každý dokáže představit sám. Příkladem budiž poslední roky nejen u nás, ale i ve světě (například Mexiko přišlo vloni díky mrazům o 80 % úrody-ceny vyletěly do oblak).

Chladné teploty v dnešních dnech nevidíme asi naposled, o drzosti klimabastardů jsme se mohli přesvědčit loňský rok, kdy si dovolili dokonce ještě začátkem července vytvořit dopolední teploty kolem 2°C.

Nezbývá než doufat, že střídání tropických a chladných dnů (teplotní skoky o 20°C) probudí další lidí, kteří už se nenechají oblbovat zprávičkami obhajujícími toto nesmyslné počasí  pranostikami. Ty už díky změně naklonění Země vůči Slunci přestaly platit.

Předpověď na květen – ničení květů

Dovolím si udělat takovou malou „předpověď počasí“ na květen. Tento zažitý termín jsem dal schválně do uvozovek, protože spojení slov předpověď a počasí pozbylo za posledních pár let svůj původní význam. Předpovědi počasí už nepředpovídají přirozené klimatické jevy, ale pouze informují o tom, co bude a bylo uměle vytvořeno. 

 Sucha, která trvají už 9 měsíců, budou v květnu vystřídána častými dešti a umělými bouřkami. Slunce uvidíme v první polovině května asi minimálně. Bude to tedy znovu přesný opak toho, co potřebují tenhle měsíc kvetoucí stromy a rostliny, aby mohly být pořádně opylovány. Dojde k poškozování květů opakujícím se deštěm a velmi nízkými nočními teplotami. Včely vymírají taky proto, že je jim už pravidelně každý květen tímto způsobem ničena potrava - pyl. Už teď začínají květy některých stromů opadat. Tyto stromy němely šanci kvést ani jeden týden. Nejčastější teploty přes den v první polovině měsíce budou v rozmezí 15-17°C – tedy ta jalová teplota, kterou nám zařizují většinu dnů v roce a při které se toho venku moc dělat nedá. Tohle všechno vytvořeno za použití chemtrails a elektromagnetické radiace.