Pseudoduchovní svět aneb svět se zbláznil, držte si klobouky
Mnoho lidí si vytvořilo svůj pseudoduchovní svět, jelikož se po většinu svého života nedokázali zařadit do světa reálného a tento útěk jim dovoluje přijmout svou vlastní důležitost a mít své vlastní místo v jiném, svém duchovním světě. Mnozí se považují za guru, světlonoše, pomocníky světla, prodloužené ruky Krista či další spasitele.
Však položme si otázku, proč tomu tak je?
Většina z nich se vyznačuje komplexem méněcennosti, mající v sobě nedostatek sebedůvěry a přijdou si „jiní“ a „odlišní“ od těch ostatních. Nedostatek lásky a sebelásky způsobil, že si vytvořili svou vlastní iluzi světa, ve kterém jim je dobře a bezpečno. Naruší li někdo však tento jejich svět, dokážou se bránit stejně agresivně jako člověk “neduchovní”, avšak nedají to navenek výrazně znát, jen destruují sami sebe potlačenou vnitřní agresí. Ta je spouštěčem vytváření si ještě hlubšího pseudoduchovního světa a strachy, které tito jedinci chovají, jsou ještě výraznější, avšak jimi nepřiznané. Označují svět láskyplným, dávají nálepky věcem a situacím jen ty nejpozitivnější, jako milující, bezmezné, světelné a plynoucí, načež podvědomě odsuzují konzumní společnost, aniž by si to mnohdy připustili. Hledají ve všem nějakou příčinu a za každou událostí či situací musí zcela určitě něco být. Důsledek jejich myšlení je konání všeho dobra tady na Zemi. Někteří se ztotožňují s určitou mimozemskou rasou nebo se cítí být vyvolenými a v konečné fázi mají ve svém životě již většinu přijato, pochopeno a zpracováno. Jejich životy se však v realitě hroutí a nejsou schopni fungovat na materiální úrovni. Tím nejsou myšleny jen finance, ale běžný, každodenní provoz. Již se nejsou schopni pobavit s druhými lidmi, kteří nejsou stejného smýšlení jako oni. Vyhýbají se jim nebo se jim mermomocí snaží vnutit svůj názor či myšlenku.
Pak jsou tací, kteří chtějí být léčiteli, terapeuty, cítí, že mají co sdělit světu a chtějí začít hned teď, bez prožitku či praxe. Tak mě napadá, že brzy bude společnost přeterapeutovaná, přeléčitelovaná, přelektorovaná a rohlíky nám s láskou už brzy neupeče nikdo.
Dřív či později pseudoléčitelům a pseudoprorokům zcela jistě odzvoní hrana, jelikož lidé začínají být přehlceni a přesyceni informacemi a klientela jim začne den ode dne klesat. Oddělí se zrno od plév. Mnoho z nich však není ještě natolik soudných, aby po prvotním spasitelském nadšení sami uznali, že dělat tuto práci není jen tak a že si opět balzamují své pokroucené ego, ale i pocity viny, zatím zdárně skrývající před druhými.
Pseudoduchovních lidí je v naší již”otevřené”společnosti mnoho, a pokud jste dočetli předchozí řádky až sem, věřím, že i ve vás jsem vzbudila dojem, že mezi pseudoduchovní podle některých symptomů patříte i vy. Mohu vás však ujistit, že každý může přebrat a nerozlišit úzkou hranici, která se může překlenout opět ve fanatismus, avšak je důležité být nohama stále na zemi a propojit intuici se zdravým selským rozumem a nezatracovat život pozemský.
Ve středověku by “duchovně” smýšlející lidé shořeli na hranici, později by pro ně měli připravenou psychiatrickou show, svěrací kazajkou počínaje, elektrošoky konče. Kdysi jen zmínka o duši nebo andělech by už byla slučitelná s diagnózou schizofrenie. Dnes se lidem za víru v tyto bytosti platí. Kde kdo vám odvede duši, zruší kdejakou kletbu skrze kyvadlo, pročistí a otevře čakry svýma léčivýma rukama anebo vás napojí na energii pany Marie, která vám nejen požehná, ale pošle vám skrze svého gurua nové vesmírné jméno. Nejlépe dvě.
Andělé mi pomohou
Další odnoží pseudoduchovního světa je vytváření si svých vlastních světů, například se mnoho lidí upnulo na myšlenku andělských světů a energií a nepochopili, že i v tomto systému by měla být rovnováha. Je totiž příliš jednoduché vše poslat nahoru nebo odevzdat andělům a pak čekat až se co vyvine. Lidé jsou pohodlní a vzdávají se své vlastní zodpovědnosti. Jenže, pak se diví, že ten problém k nim časem přijde z jiné strany! A hle? Aha ,,tak to pošlu nahoru znova“ jenže přijde čas, kdy bude jedinec NUCEN se k daným situacím opravdu zodpovědně postavit a nezametat vše pod koberec. Anděly volám tehdy, když už opravdu vím, že jsem pro určitou věc udělala maximum a soudně, s pokorou jsem svou lekci zpracovala, avšak cítím, že by ještě pomoc odjinud přišla vhod. Anebo je prosím o akutní pomoc v nepříjemné situaci.
Navíc je jednodušší věřit andělovi než sám sobě. To o člověku vypoví, že stále nevěří sám sobě, ale bytosti, která nemusí ani existovat, ale on je o její existenci přesvědčen, protože ho anděl již několikrát přesvědčil, že existuje, protože mu už mnohokrát pomohl.
A nemůže být ten váš anděl a našeptávač vaše vyšší já? Říkávám.
Člověk si mnohdy nechce přiznat, že by uměl se svými myšlenkami docela zdárně pracovat a v podstatě kontaktuje svou vyšší energii, která je jeho součástí. Křesťané také vše sváděli na Boha. Buď se na něho upínali nebo ho zatracovali. Podle situace. A je pravda, že člověk potřebuje něčemu nebo někomu věřit, když nevěří sám sobě.
Ochrany
Vytváření ochran před energiemi a entitami to je také další pseudoduchovní lahůdka. Vždycky říkám, nepomohou vám žádné ochrany, protože váš strach je pro negace potrava. Zbavte se strachů a vibračně už na vás nic nemůže. Pokud je člověk zbaven strachu, nemusí si vytvářet žádné ochrany.
Všichni jsme zasvěcenými…
Jsem názoru, že zázraky se mohou dít i bez zasvěcení do jakékoliv energie. Pokud člověk na sobě pracuje, otevírá se vyšším energetickým zdrojům a uvolňuje se špunt, který jinak brání k napojení na svůj vlastní vesmírný zdroj.
Nechala jsem se před sedmi lety zasvětit do prvního stupně Reiki. Nic kromě tepla v rukou jsem necítila a ani jsem neměla potřebu si dělat stupeň další.
Pokud je člověk v rovnováze, harmonii a ve zdroji všeobjímající lásky, může se sám spojit se svým energetickým zdrojem a dojde k samovolnému zasvěcení. Znám mnoho lidí, kteří např. v meditaci či šamanském rituálu prožili zasvěcení a tohle byla teprve síla. Totéž je i má zkušenost. Při jedné vlastní meditaci, jsem se dostala do vesmírného prostoru a spojila jsem se s energií Ježíše Krista. Tuto energii sama pro sebe nazývám Ježíšova energie. Nepotřebuji k tomu žádný certifikát a ani nemám potřebu výdělku v tomto směru. Každý si to ,,své správné” nalezne v sobě.
Zdroj energie – té světelné a láskyplné je jen jeden a duchovní byznys si vytváří hiearchii a staví na tom, která energie je lepší či silnější. V tomhle je duchovní svět stejně jako ten materiální, neponaučitelný. Kdo, nebo co může být lepší?
Dovolila jsem si zde uvést dotaz, který mi přišel emailem, právě na téma zasvěcení.
“Ahoj Ester.
Ak by som ťa mohol poprosiť, vedela by si mi poslať nejaký material o falošnych zasväteniach? Manželka mi totiž uletela. Jedna žena ju zasvätila do anjelských energií a tak jej vymyla hlavu, že teraz je často v smútku a depresiach. Odo mňa si nechce dať poradiť, odmieta ma.
Ďakujem ti.
S vrelým pozdravom Štefan.”
—
“Ahoj Štefane,
žádný matriál ohledně zasvěcování do energií nemám a ani jich v tomto případě není třeba. Je na čase, aby už lidé pochopili, že se nepotřebují nechat zasvěcovat do žádné energie. Může se stát, že se dotyčnému spustí nějaký očistný proces, protože ten, kdo zasvěcuje, může být sám snůškou skrytých strachů a není v rovnováze. Pokud u tvé ženy převládají pudové, materiální a emoční negativní vlivy může nastat přesně ten stav, který mi popisuješ. Je třeba k těmto věcem přistupovat s respektem a opatrně. Člověk, který dělá zasvěcení, by měl být znalý vesmírných – duchovních základů a druhému člověku vysvětlit jak tyto struktury v životě fungují a sám být zodpovědný k tomu, koho zasvěcuje. Můžeš své ženě pomoci pouze tak, že ji necháš, ať si sama projde touto očistou, protože i to je pro ni lekce, která ji posune dále. Měj s ní mnoho trpělivosti, lásky a soucitu. V žádném případě žádná lítost. Sama je zodpovědná za svůj život a za situace, které vytvořila a vytvoří.
Přeji mnoho sil.
S láskou a úctou Ester.
*
Svět se zbláznil, držte si klobouky
A tak si říkám, že mnoho jedinců potřebují projít touto lekcí, aby poznali oba dva světy, narazili na jejich mantinely a teprve pak, vše mohli dávat do přirozené rovnováhy. Veškerá náboženství a přesvědčení jsou přesně o tom. Máme si z nich vzít pouze ty správné základy, ponaučení a moudrost v nich skrytou, abychom na nich mohli stavět. Ovšem obávám se, že mnoho lidí v tom svém pseudoduchovním světě uvízne natolik, že nebude dlouho schopno nalézt právě tu potřebnou rovnováhu.
Lidé si opět vytvořili své vlastní božstvo sestavené z terapeutů, andělů, guruů, léčitelů a svou vlastní filozofii postavili pouze na duchovním učení, které se opět liší od toho základního. Začali věci, lidi a energie pojmenovávat po svém, dávat jim svá jména odkazujíc se, že se jim otevřelo třetí oko, promluvili s bytostí světla či dostali vhled skrze sen.
Umíme přijmout fakt, že lidská těla nemáme jen tak z bůhzdarma? Že je třeba ctít a žít vesmírné zákony tak, abychom je propojili s lidstvím? Že nikdo naši karmu za nás nevyčistí a naše tělo nikdo za nás nevyléčí? Že toho můžeme dosáhnout jen sami a to tvrdou prací na sobě? Jak dlouho to bude ještě trvat, kdy i duchovní lidi opravdu pochopí?
“Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.” Konfucius
