Lékař z Texasu má léčbu na covid

http://stateofthenation.co/?p=19630

Lékař z Texasu má léčbu na covid

Debbie Georgatos Show, CBS
Dr. Richard Bartlett | ACWT Interview 7.2.20

Nežádoucí video:
https://youtu.be/eDSDdwN2Xcg




Moderátorka Debbie Georgatos: 
Před pár dny jsem moderovala diskusi při politické akci, a po ní jsem se sešla s jedním z účastníků akce, se zdejším lékařem z Midlandu v Texasu, který pracuje s pacienty s coronavirem. Článek o jeho práci je na  https://americacanwetalk.org/dr-richard-bartlett-shares-covid-information/ s názvem Dr. Richard Bartlett se domnívá, že našel stříbrnou kulku proti COVIDu-19. Krásně jsme si popovídali, a tak jsem mu řekla, přijďte zítra do mé show. Naštěstí měl čas, a tak je tady v našem studiu. Moc toho o vás zatím nevím, můžete nám pro začátek říci něco o svém lékařském zázemí?

Dr. Richard Bartlett: 
28 let jsem praktickým lékařem v Texasu, 7 let jsem byl poradcem senátora Perryho pro zlepšení dostupnosti zdravotní péče v Texasu, stalo se tam mnoho dobrých věcí. 20 let spolupracuji jako lékařský expert s místní CBS a Radiem Texas, dělal jsem pravidelné týdenní zprávy o covidu. Také jsem něco napsal a účastnil jsem se  zahraničních lékařských misí. Takže jsem viděl spoustu katastrof všude na světě.

Vy jste udělala na začátku shrnutí situace s covidem. Abychom měli perspektivu, podívejme se po světě.

Na Taiwanu žije skoro 25 miliónů lidí, namačkáni jeden na druhém. Kdyby tam udělali sociální distancování, tak by museli plavat všude kolem dokola v oceánu. Není tam na to prostě dost místa. Ale hádejte, kolik lidí do této chvíle za celou pandemii zemřelo na Taiwanu? Sedm. To se vejde do minivanu. Takže až příště uvidíte minivan, řekněte si, ach, jen tak málo lidí zemřelo z 24 miliónů? A řeknu vám, proč.

Stejná situace je v Japonsku. Je tam 121 miliónů lidí, a z nich během celé pandemie zemřelo jen 1000. V Singapuru zemřelo během celé pandemie jen 12 lidí.

Na Islandu je realita, která podle toho, co nám říkají mainstreamová média, vůbec není možná. Ale každý se může na to podívat, třeba na stránkách Johns Hopkins University o covidu, tam všechna ta čísla uvidíte. Jsou před námi skryta, ale já ně ně poukazuji, protože lidé v Texasu potřebují slyšet dobré zprávy. A já mám dobré zprávy.

Moderátorka:
Řeknete nám, jak to v těch zemích dělají?

Dr. Bartlett:
Dělají to, co dělám já. Nepoužívají hydroxychloroquine, i když ten funguje. Inhalují steroid. Mojí tajnou zbraní je inhalace Budesonidu, jehož původní název byl Pulmicort. Nyní je generický, je superlevný, na celou léčbu za 200 dolarů v hotovosti. Mnoho pojištěných pacientů za něj ani nemusí platit.

Používám ho v nebulizéru. Je to lék na astma, respirační, protizánětlivý, a covid je zánětlivé onemocnění. Funguje to, 100% mých pacientů je naživu. Používám to k léčbě od března. Léčba dechem trvá asi 5 minut. Zapnete přístroj, dáte odměřené množství léku z lékárny do nádržky, zmáčknete knoflík a dýcháte 5 minut. Není třeba maska. Držíte v ruce náústek a dýcháte. Pacienti mi říkají, že se cítí lépe už po první léčbě. Mizí bolest na hrudi, mizí krátký dech, odchází horečka.
Mám například pacienku, která má dvě rakoviny. Volala mi, že leží už 5 dní doma, nemůže ani vstát, má pořád horečku. Že mě slyšela v rádiu, že má vnučku, která byla právě pozitivně testována; řekl jsem jí, že s těmi symptomy určitě má covid. Má dva lymfomy, právě prochází chemoterapií, před měsícem měla radioterapii. Podle CDC a WHO by měla zemřít. Bylo to v pátek. Ještě ten večer jsem jí dal léčbu, hned tu noc dobře spala, přes víkend se zotavila, a v pondělí byla 8 hodin v práci. Pořád má rakovinu, bojuje se dvěma druhy, ale vyléčila se z Covidu. Nemá symptomy, má dva následné negativní testy, to znamená je vyléčena.

Moderátorka:
Takže ten lék se jmenuje Budesonide, dává se do inhalátoru …

Dr. Bartlett: 
Je to na inhalaci, a já to používám v přístroji zvaném nebulizér. To mohou používat i předškolní děti. Je to zcela bezpečné. Je to známo již 20 let. Bezpečně to lze použít i pro nedonošence o váze 60og, i pro křehké seniory v pečovatelských domech. Za 20 let nejsou známa žádná omezení. Nepůsobí to žádná rizika pro kardiaky, z nichž je obviňován hydroxychloroquine - i když je to jako obvinění směšné - ale Budesonide nepředstavuje žádné takové riziko. Já dávám k tomu ještě antibiotika, abych ochránil před sekundární bakteriální pneumonií.

Ale řekněme si, co je covid. Je to respirační virus, který jde do plic, váže se na ACE receptory, což způsobí uvolňování chemikálií vyvolávajících zánět. Říkáme tomu cytokinová bouře. Je to takový hovorový výraz pro zánět vyvolávající chemikálie  a enzymy v celém těle. Takže, covid je zabiják, jaký tu nikdy nebyl, a některé lidi může zabít, pokud nejsou léčeni. 50% lidí, když tu nemoc dostane, tak vůbec neví, že ji mají. Ale asi 20% je rizikových, a ti potřebují léčbu. A my už tu léčbu máme.
Taiwan, 24 miliónů lidí, nemusí čekat na vakcínu. Nemají problém, mají řešení. Představte si, že by museli očkovat 24 miliónů lidí. Za celou pandemii jim zemřelo jen 7 lidí. Jsou to zdravotní plány, které již existují a fungují.

Debbie:
To je skvělá zpráva. Takže, vy to používáte od začátku března. Kolik pacientů jste asi tak léčil?

Dr. Bartlett:
Lidé mi volají každý den. Dnes mám už 5 nových pacientů. Ani jsem to nikdy nesečetl. Ale všichni žijí, žádný nezemřel. Dám vám ještě příklad: Starší dáma, která 50 let kouřila, 4x jí dělali bypass, léčí se na vysoký tlak a štítnou žlázu, mi zavolala po 5 dnech horečky, krátkého dechu a bolesti na hrudi, kdy nepřešla ani místnost. Nasadil jsem jí léčbu, a už po první aplikaci – což se mi až do doby Covidu u tohoto léku nikdy nestalo – řekla, že se cítí lépe už po první léčbě. Má dva negativní testy, je vděčná…

Ten lék už je tu 20 let, je hodně prozkoumaný, je bezpečný. Big Pharma na něm nevydělá ani cent, nikdo na něm nevydělá žádné peníze. Léčba vyjde na 200 dolarů pro jednoho, na rozdíl od experimentálních antivirotik, u nichž musíte do nemocnice, jste tam zapojeni do lékařského experimentu, kdy jenom lék stojí 3100 dolarů, dále zaplatíte nejméně 15 000 dolarů za pobyt v nemocnici, a pokud budete na intenzívní péči, tak dostanete účet na 30 až 40 tisíc, a k tomu ještě budete nemocní...

Debbie: Takže, to je lék, který jste před Covidem předepisoval na astma.

Dr. Bartlett:
Ano, na prevenci astmatu. V Americe je 25 miliónů lidí, kteří mají astma, a medicína rutinně používá tento lék už po 20 let. Je to lék první volby proti astmatickému záchvatu. Je to inhalovaný steroid. A to dělají i v Japonsku, na Taiwanu, v Singapuru.

Debbie: I se zdravými lidmi?

Dr.: Ano, jestliže dostanou Covid, inhalují steroidy. 50% lidí s Covidem nemá symptomy, nepotřebuje léky, samozřejmě ani vakcínu, ale pro 20%, kteří jsou rizikoví a bez léčby by mohli zemřít, máme odpověď. To, co musíme udělat, je včasná léčba. Včasné testování, včasná léčba. Musíme ho včas odhalit. To platí pro každou nemoc. Amerika má nejlepší zdravotní systém. U nás děláme rané testování a ranou léčbu pro rakovinu, onemocnění srdce, mrtvici, pro různé infekce, ale v tomto případě děláme to, co komunistická Čína. Je to bláznivé, opakujeme to jako papoušci díky WHO. WHO pochválila to, co dělala Čína, takže to udělala tak i Itálie, a proto tam dosud zemřelo 30000 lidí, a na druhé straně, 24miliónový Taiwan, kde jsou lidé nacpáni jeden na druhém, má jen 7 úmrtí.

Tam přišli na totéž, na co jsem přišel já v březnu, nezávisle na sobě.

Debbie: A jak jste na to přišel, že se tím dá léčit COVID? Někdo vám poradil?

Dr. Začátkem března jsem pracoval 48hodinové směny na pohotovosti. Byl jsem hodně vystresovaný a rozrušený, jsem křesťan, tak jsem se modlil, přicházeli pacienti jeden za druhým, a já jsem si říkal, Bože, co mám udělat, když přijde někdo s Covidem a zemře? Oni mi budou věřit, že udělám správnou věc, a já nemám řešení? President Trump zmínil hydroxychloroquine, ale okamžitě to bylo shozeno ze stolu. Takže jsem se modlil, a zdříml jsem si v pauze mezi pacienty, a probudil jsem se přesvědčen, že Bůh mi dal vítěznou strategii, a o týden později už jsem ji musel vyzkoušet na svých prvních dvou pacientech a fungovalo to pro oba.

Takhle nějak na to přišel Taiwan, Japonsko i Singapur, o inhalování steroidu. Používají jiný než já. Myslím, že ten můj je lepší, Budesonide v nebulizéru. Dávám k tomu taky clarithomycin, antibiotikum na slabou formu pneumonie či jiné pneumonie,  a také dávám zinek, protože zasahuje do množení viru. Takže, tajnou zbraní je inhalace steroidu.

Důvod, proč jsem použil inhalaci, je ten, že když podáte steroid nitrožilně, injekcí do svalu nebo tabletou, musí projít  celým tělem, a pokaždé se při tom oslabí schopnost organismu bojovat s infekcí, oslabí se imunitní systém. Ale pokud ho použijete cíleně, je to jako hasit požár. Jeden můj syn je hasič. Když se zamíří hasicí přístroj na zdroj požáru, všechny plameny zhasnou. Stejně když se zamíří protizánětlivý lék na zdroj infekce, všechny zdroje vyhasnou. Proto také používám nebulizér. Při použití inhalátoru 90% léku nikdy nedojde tam, kam je potřeba, jak ukazuje výzkum. Ale nebulizér funguje.

Debbie: To je skvělá zpráva. Víte, že u nás je velký tlak na to, aby lidé zůstali doma, atd., jak to vidíte vy jako lékař, když jste objevil takovou léčbu, jak to dáte vědět ostatním lékařů, a vládě?

Dr.
Debbie, dělám pro to, co mohu. proto jsem tady zůstal další den, abych mohl vystoupit v tvé show a dát to vědět dalším lidem. Aby se dobří lidé v Dallasu dozvěděli, že máme řešení tohoto problému.
Minulý pátek mi volali z úředu Teda Cruze. On se o tom doslechl a šéf jeho úřadu a další člověk mi zavolali, měli jsme 30minutový hovor. Napsal jsem o tom článek, a cituji tam i 51 jiných článků, které jsou prověřené a pocházejí z renomovaných lékařských časopisů a podporují to, co dělám. Tento dosud nepublikovaný článek jsem poslal do úřadu senátora Cruze. Takže on je teď zodpovědný za informaci, kterou má. A teď i všichni ví, že ji má. A myslím, že příští týden dostane můj nepublikovaný článek i president Trump. Protože na publikování bychom museli čekat 6 měsíců.
Tuto metodu léčby Covidu inhalací Budesonidu zkoumá nyní i NIH (National Health Institute). Jejich studie vyjde v říjnu. Ale jejich studie je odsouzena k nezdaru, a řeknu vám proč: Zdravý rozum říká, že důležité je rané zjištění a raná léčba. Tak funguje americký zdravotní systém. Ale děláme to, k čemu celý svět přiměla komunistická Čína: čekat, až jste poslední dech od smrti, čekat, až dům shoří do dvou třetin, a pak hledat pomoc… A to nám říká CDC i NIH, že to tak máme dělat, a každá autorita nám říká, nehledejte pomoc, dokud máte mírné symptomy, počkejte, až máte vážné příznaky.

Měl jsem telefonáty od lidí, kteří šli na pohotovost, protože se cítili špatně, měli pozitivné test na Covid, dostali Tylenol a byli posláni domů. Taková je standardní péče. To je hrozný plán pro každou nemoc, zejména takovou, která vás může zabít. A tato je zabijákem pro 20% lidí. My nevíme, kteří to jsou, ale když mají příznaky, můžeme s tím něco dělat.

Takže, NIH dělá studii, a řeknu vám, kdo další: Francie, která ztratila už 30 000 lidí. Španělsko, které hodlá studovat vliv inhalace Budesonidu na covid, ale neřekli, kdy začnou.   A minulý týden ohlásila i Universita Oxfort, že bude toto studovat, ale jsou odsouzeni k neúspěchu, protože jejich kritériem je, že pacient má pneumonii, je na jednotce intenzívní péče a na ventilátoru, než mu to vůbec dají.

Debbie: Takže, NIH jistě ví, že máte úspěch s touto léčbou, a že s ní mají úspěch i jiné země, proč nepoužijí to, co jste vy už vyzkoušel, proč čekají, až je někdo skutečně těžce nemocen v nemocnici, jaký je důvod, proč nezačnou léčit od raných symptomů?

Dr. Proč děláme to, co děláme? Proč v Itálii nasadili sociální distanc, nošení masek, uzavření všeho, jak to fungovalo? Proč ne to, co funguje, co dělám já, Japonsko, Singapur a Taiwan?

Pseudoduchovní svět

http://www.2012rok.sk/wp/psychologia/13891-pseudoduchovni-svet-aneb-svet-se-zblaznil-drzte-si-klobouky

Pseudoduchovní svět aneb svět se zbláznil, držte si klobouky

autor ESTER DAVIDOVÁ dátum 4. MAREC 2013

Mnoho lidí si vytvořilo svůj pseudoduchovní svět, jelikož se po většinu svého života nedokázali zařadit do světa reálného a tento útěk jim dovoluje přijmout svou vlastní důležitost a mít své vlastní místo v jiném, svém duchovním světě. Mnozí se považují za guru, světlonoše, pomocníky světla, prodloužené ruky Krista či další spasitele.

Však položme si otázku, proč tomu tak je?

Většina z nich se vyznačuje komplexem méněcennosti, mající v sobě nedostatek sebedůvěry a přijdou si „jiní“ a „odlišní“ od těch ostatních. Nedostatek lásky a sebelásky způsobil, že si vytvořili svou vlastní iluzi světa, ve kterém jim je dobře a bezpečno. Naruší li někdo však tento jejich svět, dokážou se bránit stejně agresivně jako člověk “neduchovní”, avšak nedají to navenek výrazně znát, jen destruují sami sebe potlačenou vnitřní agresí. Ta je spouštěčem vytváření si ještě hlubšího pseudoduchovního světa a strachy, které tito jedinci chovají, jsou ještě výraznější, avšak jimi nepřiznané. Označují svět láskyplným, dávají nálepky věcem a situacím jen ty nejpozitivnější, jako milující, bezmezné, světelné a plynoucí, načež podvědomě odsuzují konzumní společnost, aniž by si to mnohdy připustili. Hledají ve všem nějakou příčinu a za každou událostí či situací musí zcela určitě něco být. Důsledek jejich myšlení je konání všeho dobra tady na Zemi. Někteří se ztotožňují s určitou mimozemskou rasou nebo se cítí být vyvolenými a v konečné fázi mají ve svém životě již většinu přijato, pochopeno a zpracováno. Jejich životy se však v realitě hroutí a nejsou schopni fungovat na materiální úrovni. Tím nejsou myšleny jen finance, ale běžný, každodenní provoz. Již se nejsou schopni pobavit s druhými lidmi, kteří nejsou stejného smýšlení jako oni. Vyhýbají se jim nebo se jim mermomocí snaží vnutit svůj názor či myšlenku.

Pak jsou tací, kteří chtějí být léčiteli, terapeuty, cítí, že mají co sdělit světu a chtějí začít hned teď, bez prožitku či praxe. Tak mě napadá, že brzy bude společnost přeterapeutovaná, přeléčitelovaná, přelektorovaná a rohlíky nám s láskou už brzy neupeče nikdo.

Dřív či později pseudoléčitelům a pseudoprorokům zcela jistě odzvoní hrana, jelikož lidé začínají být přehlceni a přesyceni informacemi a klientela jim začne den ode dne klesat. Oddělí se zrno od plév. Mnoho z nich však není ještě natolik soudných, aby po prvotním spasitelském nadšení sami uznali, že dělat tuto práci není jen tak a že si opět balzamují své pokroucené ego, ale i pocity viny, zatím zdárně skrývající před druhými. 

Pseudoduchovních lidí je v naší již”otevřené”společnosti mnoho, a pokud jste dočetli předchozí řádky až sem, věřím, že i ve vás jsem vzbudila dojem, že mezi pseudoduchovní podle některých symptomů patříte i vy. Mohu vás však ujistit, že každý může přebrat a nerozlišit úzkou hranici, která se může překlenout opět ve fanatismus, avšak je důležité být nohama stále na zemi a propojit intuici se zdravým selským rozumem a nezatracovat život pozemský. 

Ve středověku by “duchovně” smýšlející lidé shořeli na hranici, později by pro ně měli připravenou psychiatrickou show, svěrací kazajkou počínaje, elektrošoky konče. Kdysi jen zmínka o duši nebo andělech by už byla slučitelná s diagnózou schizofrenie. Dnes se lidem za víru v tyto bytosti platí. Kde kdo vám odvede duši, zruší kdejakou kletbu skrze kyvadlo, pročistí a otevře čakry svýma léčivýma rukama anebo vás napojí na energii pany Marie, která vám nejen požehná, ale pošle vám skrze svého gurua nové vesmírné jméno. Nejlépe dvě. 

 Andělé mi pomohou 

Další odnoží pseudoduchovního světa je vytváření si svých vlastních světů, například se mnoho lidí upnulo na myšlenku andělských světů a energií a nepochopili, že i v tomto systému by měla být rovnováha. Je totiž příliš jednoduché vše poslat nahoru nebo odevzdat andělům a pak čekat až se co vyvine. Lidé jsou pohodlní a vzdávají se své vlastní zodpovědnosti. Jenže, pak se diví, že ten problém k nim časem přijde z jiné strany! A hle? Aha ,,tak to pošlu nahoru znova“ jenže přijde čas, kdy bude jedinec NUCEN se k daným situacím opravdu zodpovědně postavit a nezametat vše pod koberec. Anděly volám tehdy, když už opravdu vím, že jsem pro určitou věc udělala maximum a soudně, s pokorou jsem svou lekci zpracovala, avšak cítím, že by ještě pomoc odjinud přišla vhod. Anebo je prosím o akutní pomoc v nepříjemné situaci.

Navíc je jednodušší věřit andělovi než sám sobě. To o člověku vypoví, že stále nevěří sám sobě, ale bytosti, která nemusí ani existovat, ale on je o její existenci přesvědčen, protože ho anděl již několikrát přesvědčil, že existuje, protože mu už mnohokrát pomohl.

A nemůže být ten váš anděl a našeptávač vaše vyšší já? Říkávám.

Člověk si mnohdy nechce přiznat, že by uměl se svými myšlenkami docela zdárně pracovat a v podstatě kontaktuje svou vyšší energii, která je jeho součástí. Křesťané také vše sváděli na Boha. Buď se na něho upínali nebo ho zatracovali. Podle situace. A je pravda, že člověk potřebuje něčemu nebo někomu věřit, když nevěří sám sobě. 

Ochrany 

Vytváření ochran před energiemi a entitami to je také další pseudoduchovní lahůdka. Vždycky říkám, nepomohou vám žádné ochrany, protože váš strach je pro negace potrava. Zbavte se strachů a vibračně už na vás nic nemůže. Pokud je člověk zbaven strachu, nemusí si vytvářet žádné ochrany. 

Všichni jsme zasvěcenými… 

Jsem názoru, že zázraky se mohou dít i bez zasvěcení do jakékoliv energie. Pokud člověk na sobě pracuje, otevírá se vyšším energetickým zdrojům a uvolňuje se špunt, který jinak brání k napojení na svůj vlastní vesmírný zdroj.

Nechala jsem se před sedmi lety zasvětit do prvního stupně Reiki. Nic kromě tepla v rukou jsem necítila a ani jsem neměla potřebu si dělat stupeň další.

Pokud je člověk v rovnováze, harmonii a ve zdroji všeobjímající lásky, může se sám spojit se svým energetickým zdrojem a dojde k samovolnému zasvěcení. Znám mnoho lidí, kteří např. v meditaci či šamanském rituálu prožili zasvěcení a tohle byla teprve síla. Totéž je i má zkušenost. Při jedné vlastní meditaci, jsem se dostala do vesmírného prostoru a spojila jsem se s energií Ježíše Krista. Tuto energii sama pro sebe nazývám Ježíšova energie. Nepotřebuji k tomu žádný certifikát a ani nemám potřebu výdělku v tomto směru. Každý si to ,,své správné” nalezne v sobě.

Zdroj energie – té světelné a láskyplné je jen jeden a duchovní byznys si vytváří hiearchii a staví na tom, která energie je lepší či silnější. V tomhle je duchovní svět stejně jako ten materiální, neponaučitelný. Kdo, nebo co může být lepší? 

Dovolila jsem si zde uvést dotaz, který mi přišel emailem, právě na téma zasvěcení. 

“Ahoj Ester.

Ak by som ťa mohol poprosiť, vedela by si mi poslať nejaký material o falošnych zasväteniach? Manželka mi totiž uletela. Jedna žena ju zasvätila do anjelských energií a tak jej vymyla hlavu, že teraz je často v smútku a depresiach. Odo mňa si nechce dať poradiť, odmieta ma.

Ďakujem ti.

S vrelým pozdravom Štefan.”

— 

“Ahoj Štefane,

žádný matriál ohledně zasvěcování do energií nemám a ani jich v tomto případě není třeba. Je na čase, aby už lidé pochopili, že se nepotřebují nechat zasvěcovat do žádné energie. Může se stát, že se dotyčnému spustí nějaký očistný proces, protože ten, kdo zasvěcuje, může být sám snůškou skrytých strachů a není v rovnováze. Pokud u tvé ženy převládají pudové, materiální a emoční negativní vlivy může nastat přesně ten stav, který mi popisuješ. Je třeba k těmto věcem přistupovat s respektem a opatrně. Člověk, který dělá zasvěcení, by měl být znalý vesmírných – duchovních základů a druhému člověku vysvětlit jak tyto struktury v životě fungují a sám být zodpovědný k tomu, koho zasvěcuje. Můžeš své ženě pomoci pouze tak, že ji necháš, ať si sama projde touto očistou, protože i to je pro ni lekce, která ji posune dále. Měj s ní mnoho trpělivosti, lásky a soucitu. V žádném případě žádná lítost. Sama je zodpovědná za svůj život a za situace, které vytvořila a vytvoří.

Přeji mnoho sil.                                                                                                                                   

S láskou a úctou Ester.

*

Svět se zbláznil, držte si klobouky 

A tak si říkám, že mnoho jedinců potřebují projít touto lekcí, aby poznali oba dva světy, narazili na jejich mantinely a teprve pak, vše mohli dávat do přirozené rovnováhy. Veškerá náboženství a přesvědčení jsou přesně o tom. Máme si z nich vzít pouze ty správné základy, ponaučení a moudrost v nich skrytou, abychom na nich mohli stavět. Ovšem obávám se, že mnoho lidí v tom svém pseudoduchovním světě uvízne natolik, že nebude dlouho schopno nalézt právě tu potřebnou rovnováhu.

Lidé si opět vytvořili své vlastní božstvo sestavené z terapeutů, andělů, guruů, léčitelů a svou vlastní filozofii postavili pouze na duchovním učení, které se opět liší od toho základního. Začali věci, lidi a energie pojmenovávat po svém, dávat jim svá jména odkazujíc se, že se jim otevřelo třetí oko, promluvili s bytostí světla či dostali vhled skrze sen. 

Umíme přijmout fakt, že lidská těla nemáme jen tak z bůhzdarma? Že je třeba ctít a žít vesmírné zákony tak, abychom je propojili s lidstvím? Že nikdo naši karmu za nás nevyčistí a naše tělo nikdo za nás nevyléčí? Že toho můžeme dosáhnout jen sami a to tvrdou prací na sobě? Jak dlouho to bude ještě trvat, kdy i duchovní lidi opravdu pochopí?

“Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.” Konfucius

Chlorela a kolostrum

Krásný den, posílám zkrácenou prezentaci o chloreře a colostru: http://www.youtube.com/watch?v=TZKjiY3zJTI

Mějte se dobře, ať se daří :)

Věra Ovečková

http://www.youtube.com/watch?v=TZKjiY3zJTI

Ohnivý déšť na Slunci

krasne divadlo http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=HFT7ATLQQx8#!

Kam zmizel zlatý poklad republiky

Kam zmizel zlatý poklad republiky
převzato z www.temere.com

Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo. A závěr knihy mne doslova šokoval a jsem přesvědčen, že by šokoval i vás, když se dočtete, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla. Mohu zaručit objektivním potenciálním čtenářům, že budou překvapováni v každé kapitole a na mnoho věcí si udělají možná jiný názor, než měli dosud.
Autor prošel mnoho různých archivů, hovořil s mnoha pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, neméně knih různých autorů k dané problematice, na které se i odvolává, takže jeho kniha faktů je věrohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu.
Kniha začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, že to bylo obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Čtenář se i dozví něco z historie Československé republiky. Dozvíte se, že i legionáři se významně podíleli na zlatém pokladu, stejně jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé kapitoly, plné překvapení na každé stránce pak pojednávají o době první republiky i o době, kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních při Mnichovské dohodě i o osudu československého zlata při začátku německé okupace.
Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol, z nichž stěžejními částmi je převod části zlatého pokladu do nacistické banky a část přes švýcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl v souvislosti s čachry Angličanů a nechvalně známého pana Chamberlaina s československým zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem
války konstatoval, že vydání části československého zlata bylo vlastně „druhým Mnichovem“.
Zajímavé pasáže jsou pak o tom, o čem vyprávěl autorovi osobní tajemník presidenta Beneše prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Dr. Benešovi.
Nejsmutnější kapitolou v souvislosti s československým zlatem přes slova Winstona Churchilla je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „Umři – ale napřed zaplať“.
Dalších několik kapitol pak hovoří o bojích československých vojáků včetně parašutistů a československých letců. V pozadí pak nezůstává i hrdinný boj československých vojáků u Tobruku. Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenské štátu v době, kdy se Slováci odtrhli za německé okupace od zemí Koruny české. A samozřejmě že se okrajem věnuje i odboji Slováků proti německým okupantům. Je pochopitelné, že se v knize hovoří i o pražské revoluci, příjezdu vítězné Rudé armády do Prahy a o rozličných jednáních ministra zahraničí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naším zlatým pokladem.
V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu.
V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji.
Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se již nemluví o ztraceném zlatě z brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky.
Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu, pochopitelně že vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtížnější. V jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto ani na politické procesy po roce 1948, byť na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména o procesu se „spikleneckým centrem“ kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Píkou.
Jako na okraj pak se kniha se zmiňuje o „zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu v USA a o ochranných opatřeních, které toto největší složiště zlata chrání. To je velmi zajímavé čtení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno, jak Landsmanschaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA.
Dosti odkazů je na knihu bývalého ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka „Memoare in Laris“ a rád bych citoval pasáž jednoho z československých vyjednavačů, který žádal o uvolnění z funkce. Cituji: „Víte, velmi pečlivě jsem si prostudoval podklady, hlavně otázku vojenského úvěru. A je mi z toho nanic. Až se mi zvedá žaludek.
Určitě jste viděl (hovořeno k B. Chňoupkovi) seznamy vojenské výstroje a výzbroje. Vždyť my máme platit i za šňůrky do bagančat, za spodky, za šle, které nosili naši vojáci, když bojovali i za ně, Angličany. No ale prosím, každý má jinou morálku, každý vidí jinak svět.
Ale co je na tom strašné a co nemohu přenést přes srdce, že jsou mrtví. Tam je započítána i výstroj těch, co padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle, nebo u Mikuláše.
Až mi z toho naskakuje husí kůže, když o tom hovořím, nehněvejte se na mne, ale nemohu. Ne že bych byl slabá povaha. Němci mne zajali v Povstání a do konce války mě drželi v zajateckém lágru a tam jsme si užili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne, pane ministře, a vyměňte mne. Sotva bych se
udržel, kdyby mi předložili účty za košile, rukavice a svetry a musel bych říci – tak a teď jdeme účtovat za krev!“ konec citátu. Autor knihy se pak i osobně setkal s Bohumilem Chňoupkem a pochopitelně i od něj získal mnoho cenných informací.
Důležitým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné.
Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli, i zajímavé zjištění, že jeden z nejmocnějších mužů normalizační doby po r. 1968 Vasil Biľak navrhoval ukončit veškerá jednání a propagandisticky využít nevrácení zlatého pokladu domů, což mu naštěstí nebylo odsouhlaseno.
V poslední třetině knihy se pak již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována.
A je zajímavé, že odpovědné osoby prakticky do dnešního dne neodtajnily některé dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky.
V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících řádcích pak přicházejí šokující stránky knihy.
Autorovi knihy řekl jeden z velmi dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je s českým zlatým pokladem? Cituji:
„Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila, a to i prostřednictvím internetu.
V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelně autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci, kteří s touto problematikou měli co do činění. V závěru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo závěru pak poslední kapitolu nazval „Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“ a jako poslední tečku uvádí tabulku o držení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.
USA
8149,0 tun
Německo
3445,8 tun
Mezinárodní měnový fond
3217,3 tun
Francie
3024,6 tun
Itálie
2451,8 tun
Švýcarsko
1957,0 tun
Nizozemsko
873,6 tun
Japonsko
765,0 tun
Portugalsko
606,8 tun
Slovensko
35,1 tun
ČESKÁ REPUBLIKA
13,7 tuny !!!
Dočetl jsem tuto knihu téměř na „jeden zátah“, jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám normálním smrtelníkům ani nezdá. A navíc si cením i toho, že není napsána jednostranně, tendenčně ani k jednomu z kritických období dějin Československé a následně České republiky.
Je napsána velmi objektivně a ten, kdo by se chtěl dále zabývat výše zmiňovanou problematikou a dovědět se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat další informace ke studiu i pro vlastní vědění. Doporučil bych každému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutečnosti, nekriticky ať již dříve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla přečetl a pak by poznal, že i „přátelé“, ti i oni, nejsou zas až tak velkými přáteli, a dokážou uzmout i to, co není jejich. Ono asi stále platí, není všechno zlato, co se třpytí!!!

Inelia Benz: Rok 2013

http://novaplaneta.com/coze-2013-nasledovat-muze-cokoliv

Cože? 2013? Následovat může cokoliv …Inelia Benz, leden 2013

Můj názor na prosinec 2012 nebyl nikdy populární. Byla jsem středem pozornosti za své výroky „Koupím si popkorn a budu sledovat průběh“, „Budu nakupovat vánoční dárky“, „Nic se nestane“, „Stále je tu možnost dramatické změny, ale Gaia ji nechce a nechce ji ani kolektivní vědomí.“ Abych řekla pravdu (a jak jsem tvrdila již dříve), s tímto náhledem jsem nebyla spokojená ani já sama. OPRAVDU jsem se chtěla probudit prvního dne roku 2013 a zjistit, že všechny vály skončily, chudoba byla odstraněna, farmaceutický byznys s léky skončil, chemické znečištění zmizelo….a tak dále a tak dále.

Můj náhled není nový. Vždyť poté, co jsem v roce 2010 vyslyšela volání Zdroje vystoupit z anonymity a stát se veřejně známou osobou, nazvala jsem svoji webovou stránku „Osobní a globální vzestup v letech 2012-2017“. V těchto letech máme my jako lidské společenství zvýšit jak naši osobní, tak kolektivní vibraci natolik, aby dosáhla kritického bodu, rozhodujícího množství, „efektu sté opice“. V roce 2017 už nebude potřeba o tom mluvit, neboť každý člověk na planetě bude mít k podstatnému sdělení přístup v daném momentě ve své mysli.Poté bude trvat dvě a půl generace, než bude plně integrováno nové paradigma. Ano, dvě a půl generace – to také není příliš populární názor.

Je skutečně mnoho lidí na celé planetě, kteří v prosinci 2012 prošli mimořádným pozvednutím a rozšířením vědomí – a to je skvělé! Nyní mohou začít pracovat jako Strážci (Custodians) planety. Mnoho lidí naopak necítilo vůbec nic. A z nich mnozí jsou nyní zklamáni, cítí se obelstěni a diví se, jak je možné, že jsou na planetě stále války. To je znamením, že tento člověk nepřekonal – a  nikdy neopustil – začarovaný kruh OBĚŤ/AGRESOR/SPASITEL/MUČEDNÍK. Tito lidé očekávali vnější zásah jak pro sebe, tak pro kolektiv, který by se s tím vypořádal. Média jenom posilují tento pocit zklamání, šíří strach a snaží se vynutit co nejrychlejší přijetí pravidel, jež nás oslabují (dis-empowering laws).

Takže, co můžeme dělat? Co dál? Jak s tím můžeme pohnout? Nejprve si uvědomme, že Nové Paradigma, Pátá Dimenze nebo jakkoliv to nazveme, není místo (ani v čase, ani v prostoru), ale je to TVOŘENÍ, KTERÉ ZAČÍNÁ UVNITŘ KAŽDÉHO Z NÁS. Pozvedněme své osobní vibrace, zpracovávejme svoji vlastní negativitu, naplňujme naši realitu a naše těla naší esenciální energií, Zdrojem Světla/Lásky. Tato práce začíná TEĎ. Momentálně nemáme žádná další uklidňující data, která by nás rozptylovala. Můžeme začít tvořit to, co skutečně chceme zažívat na této nádherné planetární Bytosti, Planetě Zemi.

Jestliže jste unavení – a já jsem – vezměte si pár dní dovolenou. Odpojte se od internetu, emailů a zpráv a jděte na pár dní ven do přírody. Dýchejte, znovu se spojte s pevnou oporou – Gaiou. Vše další je jenom iluze zmatku. A potom se spojte s pěti lidmi, kteří mají podle vás vysokou vibraci. Ať už se s nimi spojíte skrze knihy, blogy, zprostředkovaně či osobně, ať jsou pro vás pěti nejdůležitějšími vztahy na celé planetě. Těch pět lidí, se kterými jsme v denním životě nejvíce spojeni, jsou ti, se kterými tvoříme svoji realitu.

Překlad do češtiny: Terezie Dubinova, www.oheladom.cz

Zdroj originálu: http://www.ascension101.com/cs/home/ascension-blog/70-january-2013/300-what-2013-whatever-next.html

Krokodýlí jatka

Národ řezníků? Krokodýlí jatka = projektil doprostřed čela
Farma zvířat aneb Novela vyhlášky chrání zabijáky!
Palba v rouše beránkově.
Byznysmeni a gurmáni střílejí oběti oděni do etických kodexů. Atrakce jako v cirkuse.
Zamíří se mezi oči a zdvořile se praví: „Amen!“ A pak se stáhne kůže. Řezník ozbrojený ostřím nožů odpreparuje maso a kuchař s číšníkem popřejí: „Dobrou chuť!“
Pokropeni krví jsme my všichni… S požehnáním ministerstva zemědělství a evropských komisařů se na český trh dostává produkt od pyramid. Nestačí vybudovat farmu s nádechem Nilu, musí se ještě přidat pořádná porce na talíř. A titulky k tomu… „Což takhle dát si krokodýla?“ nebo „Kostelecké uzeniny nabídnou evropskou raritu – čerstvé krokodýlí maso“.
A přikázání NEZABIJEŠ se tetelí ve vzduchu… Andělé pláčou.
Jinak vše v pořádku!? Ano, poraženi budou za podmínek a použití metod stanovených zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Kdo koho opatruje? Kdo je faraonem?
Zvenčí hledí zvířata (prasata) z krokodýla na člověka a z člověka na krokodýla, a opět z krokodýlů na lidi. Ale nelze rozlišit, která tvář patří člověku a která krokodýlovi.

George Orwell ve spisovatelském nebi lká. Svírá se mu srdce z českého oběda.

Běda nám všem, kdož tolerujeme popravy mravnosti, na něž upozornil před sedmi desítkami let, a schováváme se za „dobré mravy“. Jeho alegorie je nadčasová; a lidská opovážlivost a drzost ne-konečná, žel ne-skutečná. Jeho varovný literární obraz, nikoliv jen předtucha, má vskutku vícero faset, než naznačuji, avšak úctyhodně vylíčená Farma zvířat naše zakalené oči otevírá dokořán.

Zraky jsem vyvalil kdysi při četbě jeho jinotaje, nyní jsem vykulil i třetí oko nevěříc vlastním očím. Uzřel jsem, jak se lákadla oděná agroturisticky proměňují v exotický holocaust. Jatka se posvětila právními úpravami a zooterária se transformovala dle platných předpisů na tzv. bourárny. Dodavatel luxusní africké stravy se chová korektně, neboť porážky „dlážděných červů“ se řídí směrnicemi, jejichž autory a schvalovateli jsou „červi rozumní čili moudří“. Inteligentní pokolení totiž vymyslelo, že si na webové stránky holdingu umístí pravidla etického chování, a tudíž bude jednat férově či se vyznačovat legislativní slušností, ba dokonce bude dbát o ochranu životního prostředí a udržitelnost přírody, nebo – věru – zajistí výrobní a obchodní činnosti uznávaných standardů kvality a zdravotní nezávadnosti své produkce. Kodex podepsán generální ředitelem, kovbojem na politi
cké šachovnici – Andrejem Babišem.

Světe, div se. Krokodýlími figurkami tahá (nejenom) člověk, jenž se snaží vtrhnout na scénu jako moralista hájící poctivost a investující do reklamy naklánějící si voliče díky „hnutí nespokojených občanů“, ale také hodně početná řada úředníků, kteří jej v jeho záměrech skrytě (nenápadně) podporují. Miliardář a spol. propagující lepší budoucnost dalších generací – lákající na odpovědnost nebo na spravedlnost – stvrzují svými činy pravý opak. Ohánět se statečností , a současně si vydupávat paragrafy na živočišné gilotiny, je ohavné, i nepřístojné.

Coby autor tohoto textu sice „brousím nože“ proti zřizovatelům masokombinátů, krokofarmářům a mlsným jazýčkům všežravců, avšak též proti zbrojařskému arzenálu právního průmyslu. Nemluvě o masáži veřejných a soukromých sdělovacích prostředků, že je „pod šapitó“ vše vyleštěno a že budou krokodýlí speciality atrakcí pro trh. Ano, šéf ANO! a banda přisluhovačů kolem něj utahují provazy, projektují vražedné podniky a nesmlouvavě s podporou smluv a razítek zkázu přímo plodí. Píše se a hovoří se v rámci společenské „normality“ uhlazeně o továrnách na smrt, jako kdyby nestačily pogromy kuřat, vepřů, krav, ovcí a dalších zvířat, obyvatel moří, souše i vzduchu.

Pokud by věc sledoval renesanční umělec a vědec Leonardo da Vinci, posteskl by si: „Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme ze smrti druhých. Jsme chodící hřbitovy!“

Jestliže by nás viděl spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, připomněl by: „Masožravost je pozůstatek nejprimitivnějšího barbarství.“

Jakmile by nás zahlédl fyzik Albert Einstein, zdůraznil by: „Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu.“

Kvantovými skoky a úskoky produkujeme teror a maskujeme se humanismem. Oč strašnější muka musí v duchovním světě prožívat lékař Albert Schweitzer, jenž kdysi vnímal zlo i takto: „Zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu; protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni – a musíme nést znamení této viny.“

A jak dlouho ji poneseme? Například jako národ staletí, neboť zavíráme svědomí před hostinami typu prezidentského guláše, uzeninami z Kostelce nebo popravčí četou, která střílí projektily doprostřed čela „plazícím se exemplářům či luxusním kabelkám“. Jako tvorové jedné z planet vesmíru si vážeme okolo krku smyčku, zasazujeme si elektrické výboje, řežeme si míchy. A spasení? To očekávejme dle zákona karmy (odrazu) po mnoha, mnoha vtěleních...
Pro nápravu však nemusíme studovat pouze myšlenky ve světě proslulých osobností nebo spisy přeložené ze sanskrtu, dopady našich osudových zaslepeností lze též zjemnit dle filosofie Bytí českého biotronika Josefa Zezulky: „Živou bytost je možno zničit, ale není možno mrtvou vzkřísit. Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej a nebuď příčinou zabíjení.“
… … …

Odkazy I. (domácí = legislativa, krokodýlí farma, Agrofert – etická pravidla):
www.sbirka.cz/POSL4TYD/NOVE/13-034.htm

http://www.agd-jevisovice.cz/12-krokodyli-farma-chov-krokodylu-nilskych.html#cinnost

http://www.agrofert.cz/compliance/?655/pravidla-etickeho-chovani

Odkaz II. (zahraniční = chov, jatka a zpracování masa):
http://player.vimeo.com/video/57126054 
Pavel Pokorný, autor textu – bývalý učitel a novinář – není v tuto chvíli členem žádné politické strany ani hnutí

KRISHNAMURTI - dokument o moderním indickém mudrcovi

http://www.youtube.com/watch?v=aCaoeNPGQ_k

 

Why in the World are They Spraying (dokument 2012)